Růžička nechápe Pešána: Hráčům musíte věřit. Připomněl zlatý turnaj
Ví moc dobře, jak na mistrovství světa vytáhnout tým z bahna. „Kluci teď sice dvakrát prohráli, nikde ale není psáno, že za dva týdny nepřivezou domů placku,“ říká v rozhovoru pro iSport Premium někdejší úspěšný reprezentační kouč Vladimír Růžička. O to víc však nechápe slova současného trenéra Filipa Pešána, který se po sobotním utkání se Švýcarskem (2:5) do svých hráčů opřel. „Na takové výroky není vhodná doba. Nechápu to,“ přidává Růžička před dnešním třetím zápasem s Běloruskem (19.15).
Bedlivě sledoval oba zápasy českého národního týmu na šampionátu v Rize. Viděl prohru 3:4 s Ruskem, v sobotu pak porážku 2:5 se Švýcary. Před jedenácti lety odvracel na mistrovství světa ze střídačky Vladimír Růžička historické fiasko. Nakonec se na Staroměstské náměstí vracel jako šampion. Podobně neúspěšně jako Češi nyní, tedy dvěma prohrami, vstoupil s reprezentací do Světového poháru v roce 2004.
Pamatujete si to?
„Jasně, tam to ale byla trochu jiná situace. Byly dvě čtyřčlenné skupiny, hrálo se jen o umístění. Do čtvrtfinále postupovali stejně všichni. Ve skupině jsme se Švédskem prohráli, pak jsme je ale ve čtvrtfinále smetli 6:1. Tam se nic neřešilo, žádná panika. Nebylo to jako mistrovství světa, skupina na Světovém poháru byla vyloženě jako příprava. Na mistrovství se musíte dostat do čtyřky přes další soupeře, abyste to čtvrtfinále vůbec uhráli.“
Na památném mistrovství světa v roce 2010 jste už ale musel tým tahat z pořádné šlamastyky. Ve skupině jste prohráli s Norskem i Švýcarskem a utíkali jste historické ostudě.
„Tam to bylo něco jiného, bylo to hodně špatné. Prohra s Nory nám to strašně zkomplikovala. Poslední dva zápasy v osmifinálové skupině jsme museli zvládnout, čekali nás Lotyši a Kanada. Povedlo se to, vyhráli jsme obě utkání a šli dál. Nakonec to skončilo zlatem.“
Pamatujete si, jak jste tehdy v krizových chvílích působil na mužstvo?
„Nejdůležitější bylo ty kluky uklidnit. Je taky obrovská pomoc, když v tom týmu máte zkušenější hráče, kteří si už ledasčím prošli. Kabinu dovedou sami zklidnit, pro trenéra strašně důležitá věc.“
Nakolik jste to tedy musel dirigovat vy a nakolik to bylo na samotných hráčích?
„Samozřejmě to necháváte hlavně na hráčích. Na druhou stranu oni vždycky pozorují svého trenéra. Jak se chová, co říká směrem k nim i do médií. Je
