POLEMIKA Sportu: Je Pešán odpojený od sítě, nebo jsou mimo fanoušci?
Kamenná tvář Filipa Pešána na střídačce hokejové reprezentace. V posledních dnech jde zřejmě o nejdiskutovanější téma v Česku. Na hlavního kouče se valí vlna kritiky za to, že s českým mužstvem nijak neprožívá duely na mistrovství světa v Lotyšsku, což se má i negativně projevovat na výkonech hráčů. Je chladné chování trenéra národního týmu na střídačce během zápasů skutečně na závadu? Na tuto otázku se pokusili najít odpověď hokejoví experti deníku Sport Pavel Bárta a Ondřej Kuchař.
ANO, s týmem jako by nežil
pohled Pavla Bárty
Každý se chová jinak. Zažil jsem zblízka či zpovzdálí trenéry vyklidněné, rozvážné, bouřliváky, velké frajery i ustrašence. Kouče burcující, pobíhající po střídačce i sklíčené a rezignované. Filip Pešán vždycky působil hodně sebevědomě. Odměřenost, jakou vystavuje při záběrech z Rigy, je u něj něčím novým. Z trenéra, který na střídačce žije s týmem, se proměnil v humanoida odpojeného od sítě. Jak v nějaké fantasy. Po klídku v přípravě, kdy o nic nešlo, se ocitl pod tlakem a ve stresu, jaký ještě nezažil. Pocitově to nezvládá, dopouští se chyb.
V knížkách se nedočte, co s tím, tohle nebrali. Jeho asistenti to jako bývalí skvělí hokejisté poznali mockrát. Vědí, že hráč při zápase potřebuje bezprostřední reakci, co provedl dobře nebo špatně. Straka se Špačkem tohle zastanou. Znají to, odhadnou, co a kdy říct, kdy poplácat, povzbudit.
K tomu Pešána netřeba. Jeho nečitelný výraz a postoj, že se ho nic netýká, však působí divně. Může to být maska. Třeba se vnitřně cítí být něčím, co by chtěl být. V horším případě skrývá něco, co by ukazovat ani neměl. Obavy, bezradnost. Šampionát není cvrnkací hokej. Možná je za tím uraženost, že nic neběží podle jeho plánu. A všichni ho vidí. Jakmile po vítězném gólu kouč nehne brvou a tváří se stejně, jako když posledně vyhrál soupeř, už to není vůbec cool. Jako by byl mimo.
NE, logika fanoušků je mimo
pohled Ondřeje Kuchaře
Byl to pořádný uragán. Ani napotřetí nedokázali čeští hokejisté diváky doma ve vlasti svým výkonem potěšit, nadchnout. K mému překvapení se však po utkání s Běloruskem na sítích neřešil ani tak další matný výkon, jako obličej trenéra Filipa Pešána. Hlavní výtka? Stále stejný výraz v obličeji. V záběrech kamer s hráči prý téměř nekomunikoval, po rozhodujícím gólu Dominika Kubalíka se ani neradoval.
Za sebe říkám, že úplně chápu, proč zrovna z upachtěné výhry nejuchal radostí. Češi nezískali dva body, ale jeden (možná hodně důležitý) ztratili. Prvotní reakce? Úleva. Kdyby nároďák třikrát zvítězil, titíž lidé by kouče se stoickým klidem vynášeli na trenérský piedestal. Proč jeho obličej nikdo neřešil po devíti výhrách v přípravě? Hledají se důvody, které jsou mimo.
Pešán jen zase ukazuje, jaký je herec. Drží se role, v hlavě má noty, nad svým chováním přemýšlí víc než kdokoli jiný před ním na české střídačce. Na tiskovce po zápase seděl jako zbitý pes, mluvil o zklamání. Hráči ale v úterý přiznali, že v šatně byl z výhry nadšený. Vidí své vzory v NHL, kde se taky přehnaně nekřepčí po každém dílčím úspěchu. Jediné riziko, které vidím? Hráči musí být s jeho pózou srozuměni, jinak hrozí, že se tahle zdánlivá mdlost přenese i na ně.
