Finská střídačka vyskočila metr vysoko, kapitán Marko Anttila možná i dva a půl. Tahle parta porazila Německo 2:1 a podruhé za sebou postoupila do finále MS v hokeji. Klíčový muž nejančil, stál. Jen se díval před sebe a viděli jste, že se pod maskou usmívá. Brankář Juho Olkinuora spíš pozoroval, jak celá banda jásá, užíval si sekundy, než dorazí za ním a zasype ho. Dal klíč k postupu, Němci měli daleko víc šancí, hlavně na začátku zápasu. Ale gólman je mučil.
Dovolil jen 1 gól z 28 střel. Čisté gólovky? Deset stoprocentně, Německo se nachystalo na obhájce zlatých medailí skvěle. Jenže Olkinuora působil úplně stejně jistě jako proti Česku ve čtvrtfinále.
Tehdy mu do sítě nepropadl žádný puk, teď soupeři jednu radost dovolil, když nic před sebou neviděl a Němci snížili na 1:2. Ano, měl v poslední minutě i kliku, když teč zabránila Markusi Eisenschmidovi, aby uklidil puk do prázdné brány, to ke skvělému výkonu taky patří.
Celkově to byl jeho další velký den. Před dvěma lety v Bratislavě působil jako dvojka za skvělým Kevinem Lankinenem. Teď je brána jeho. „Samozřejmě, že tohle je pro mě úplně jiné mistrovství. Tehdy jsem chytal jen proti Velké Británii, teď jsem v bráně při těch nejdůležitějších momentech,“ pochvaluje si.
VIDEO | Podívejte se na sestřih semifinále Finsko - Německo
Finským trenérům se gólman pro velkou akci vybírá dobře, 13 jich v sezoně aspoň jednou nastoupilo v NHL, 2 ve Švédsku, 1 ve Švýcarsku a 6 v KHL, Olkinuora patří do té poslední skupiny.
„Chci se vrátit domů se zlatem,“ pronesl po dvou zápasech ve skupině pro server Hufvudstadsbladet. Českého kouče Filipa Pešána podobná prohlášení děsí, jak sám přiznal po MS. Ve Finsku to spíš mají jinak. Brankář takhle mluvil poté, co jeho tým padl s Kazachstánem po nájezdech. On sice nechytal, ale druhý den pak dával velký rozhovor pro finská média.
Byl sebevědomý, ne namachrovaný, prostě si věřil. Přijel vyhrát. Teď už mu zbývá jen jeden zápas, aby plán dokončil. Zajímavé je, že nikdy neplatil za žádnou superstar. Dobrý brankář, jistě. Ale na úplném vrcholu jste vždy hledali jiná jména, neprošel si draftem, nebyl na žádné velké akci s mládežnickou reprezentací.
Olkinuora je nahoře teď, ve 30 letech, kdy má za sebou jednu sezonu v Magnitogorsku a přechytal tamní legendu Vasilije Košečkina. „Jasně, že bych byl rád takhle dobrý už před deseti lety. Kdybych si mohl něco vzkázat do té doby, tak si řeknu, abych bral věci s větším nadhledem,“ komentoval svůj vzestup.
„Říká se, že lepší je, když přijdete pozdě než nikdy. Ale teď ještě není pozdě, mám před sebou ještě hodně let,“ věří si, že ho čeká ještě dlouhá a úspěšná kariéra. V neděli bude mít za úkol znovu být poslední hrází za finským defenzivním valem. Dvakrát už zápas play off takhle zvládl, jeho tým se propracovanou taktikou převalil přes dva soupeře. Teď tedy třetí, poslední.
