Američané si bronzu cení: Můžeme být hrdí, řekl kouč. Medaile předávali lídři
Byl to působivý závěr. Medaile americkým spoluhráčům předávali kapitán Brian Boyle a jeho zraněný předchůdce Justin Abdelkader. Tým USA ovládl v Rize souboj o třetí místo a po vítězství 6:1 mu patří bronz, čtvrtý za posledních osm šampionátů. Němcům se nakonec nepodařilo napodobit senzační tažení z olympiády v Pchjončchangu, kde před třemi lety došli do finále. Na medaili z mistrovství světa čekají od roku 1953.
Na šampionátu bojovali Němci o třetí místo naposledy před jedenácti lety. Jejich porážka taky znamená, že bez medaile zůstal i poslední rodilý Čech v akci, Dominik Kahun. Američané o osudu utkání rozhodli během necelých šesti minut druhé třetiny, kdy čtyřmi trefami odskočili na pětibrankový rozdíl. „Je to velké zadostiučinění. Zlato by bylo samozřejmě lepší, ale přestože se to nepovedlo, nevracíme se s prázdnou. A to bohatě stačí,“ liboval si Ryan Donato.
Další útočník Tage Thompson je přitom jediným pamětníkem posledního bronzu ze šampionátu v Dánsku 2018. Ostatní hráči takový úspěch zažili poprvé, včetně náhradního kapitána Briana Boylea, jenž v 36 letech startoval na velkém turnaji vůbec poprvé.
„Vidět ho na konci tak šťastného, to byla nejlepší odměna, jaké se mu mohlo dostat. V něm a Justinu Abdelkaderovi jsme našli dva skvělé lídry, kteří vedli tým plný mladých kluků správným směrem. O tom to taky celé je. Sejít se, reprezentovat svou zemi, užít si společný čas. Ti kluci se před turnajem většinou neznali, bylo obdivuhodné, jak se dali dohromady a šli za společným cílem. Nedosáhli na zlato, ale ani na zápas o bronz jsme je nemuseli zvlášť motivovat. Můžou na sebe být hrdí a lídři jako Boyle a Abby v tom hodně pomohli,“ řekl kouč Jack Capuano.
Příběh náhradního kapitána Američanů zapadá do směsice zvláštností, jež šampionát v lotyšské bublině provázely. Svoji nezlomnost dokázal Boyle za třináct sezon v NHL mnohokrát. Před čtyřmi lety dokonce překonal leukemii. Ještě před měsícem si myslel, že jeho kariéra skončila. Celou sezonu nehrál. Chtěl, jako nechráněný volný hráč však o žádnou nabídku nezavadil.
Udržoval se v kondici a doufal, že snad podepíše s některým týmem před play off. Jenže pořád nic. A tak před mistrovstvím světa zavolal na americký svaz. Tam o něj zájem měli. „Věděl jsem, že si napřed potřebuju získat důvěru trenérů a spoluhráčů, protože jsem dlouho nehrál,“ přiznal Boyle. Obdivuhodně skromná slova od muže, který se hokejem živil půlku života.
Dres USA oblékl vůbec poprvé. V prvních zápasech hrál kolem osmi minut, jak turnaj pokračoval, dostával větší prostor. Plnil zejména obranářskou roli, chodil na oslabení a důležitá vhazování. Taky tmelil a podporoval mladý tým. V útoku nastupoval rovněž s osmnáctiletým Mattym Beniersem, nejmladším hráčem amerického výběru, jehož letos čeká draft NHL. Když si Boylea v létě 2003 vybrali v prvním kole Los Angeles Kings, bylo mu půl roku.
V NHL vystřídal Boyle sedm týmů, nejdéle působil v New York Rangers, kde hrál pět sezon. Poslední štací byla Florida, pak zůstal bez práce. Než ho pozvali na šampionát. Jakmile se v zápase proti Německu zranil původní kapitán Abdelkader, začal nosit céčko na dresu.
„Jako lídr odvedl neskutečnou práci, pomohl svými zkušenostmi. Byl velmi důležitou součástí týmu, dovedl nás usměrnit a ukázat cestu. Všichni v kabině víme, co pro nás s Abbym znamenali. Oba za sebou mají dlouhé kariéry, hodně toho zažili. Abby s námi byl i po zranění pořád na střídačce, oba tým řídili i v kabině. Těžko bych hledal lepší lídry,“ lebedil si brankář Cal Petersen po utkání o třetí místo s Německem.
Už s bronzovou medailí, kterou mu na ledě předal jeden z nich. „Nedovedl jsem si představit, jak to bude těžké, když jsem tuhle nabídku přijal. Ale došli jsme daleko, a přestože jsme po semifinále byli trochu zklamaní, vybojovali jsme bronz. A to je taky skvělé. Je to jako vyznamenání,“ vzkázal Boyle.
Něčeho takového dosáhl v kariéře poprvé. A to už si myslel, že skončil.
