Finská cesta u českého národního mužstva? Pro Vladimíra Růžičku špatný směr. „Nejsem zastáncem tohoto kroku,“ reaguje na otázku, zda jde o dobré řešení v kritické situaci reprezentace, která od roku 2012 nepřivezla medaili z vrcholné akce. A poslední zlato pochází z jara 2010, tehdy byl u velké hokejové krádeže v Německu právě současný litvínovský trenér.
Jakmile bylo jasné, že Filip Pešán úřad hokejového návladního opustí, kouč dvojnásobných mistrů světa očekával nástup Miloslava Hořavy. „Byl jsem přesvědčený, že tu pozici dostane on. Miloš je trenér, který měl reprezentaci dostat. Jednoznačně ji měl vést on.“
Což bylo ve hře. Dvojice Kari Jalonen, Miloslav Hořava. Do té doby, než druhý jmenovaný odstoupil z jednání za ne zcela vysvětlených okolností. Potíž byla podle všeho v tom, že Hořava měl z ničeho nic „spadnout“ do role asistenta. Aspoň dle výkladu připravované smlouvy. „Kdyby si k sobě vybral Jalonena nebo Scottyho Bowmana, to už je věc Miloše, ale měl to vést jako hlavní,“ trvá na svém Růžička.
Národnímu týmu bude dál fandit, ovšem s výhradou. „V hokeji jsem dlouho a pořád nenacházím důvod, proč by měl náš nároďák trénovat Fin. Chápu, že je jiná doba, pokročila, svět je otevřenější. Ale stále si myslím, že schopné trenéry máme. Hořák je pan Trenér. Byl jsem si jistý, že tuhle práci dostane, překvapilo mě, že to nevyšlo,“ pokračuje.
V jednu chvíli lákal bývalého hráčského kumpána ze Slavie i z národního mužstva do Litvínova. Plán nevyšel. „Věděl jsem, že ve Spartě bude končit, bavili jsme se. Nemohl jsem však dlouho čekat na jeho rozhodnutí, a tak ve chvíli, kdy byl volný Karel Mlejnek, sáhli jsme po něm. A jsem nadšený, že je tu. Hokeji rozumí, má zkušenosti,“ řekl krátce k novému asistentovi, jenž do Vervy přechází od reprezentační dvacítky.
