Hrozba je reálná

„Finsko musí vstoupit do NATO bez dalších prodlev,“ uvedli ve společném prohlášení finský prezident Sauli Ninnistö a ministerská předsedkyně Sanna Marinová. Oba tak otevřeně potvrdili to, k čemu se v posledních dnech schyluje. Skandinávská země, jež má z evropských zemí nejdelší hranici s Ruskem, se vlivem ruské válečné agrese na Ukrajině rozhodla zpevnit svou pozici v rámci společné zahraniční a obranné politiky států Severoatlantické aliance. „Před ruským vpádem na Ukrajinu měl tento krok asi dvacetiprocentní podporu, nyní má asi šedesátiprocentní,“ řekl pro deník Sport finský novinář Tomi Siren. Intenzivní snaha o vstup do struktur NATO přesně koresponduje s týdny, kdy země bude hostit hokejový šampionát a bezpečnost turnaje může být ohrožena ze strany Ruska. Mluví se o kybernetických útocích nebo o problémech při dodávkách energií, které by mohly zemi ochromit.

Vůbec nic

Jistě, ze sportovního hlediska je turnaj ochuzen o zemi, která zemi dala nespočet kvalitních sportovců a hokejistů především. Tím pádem i samotný turnaj poprvé od roku 1962 přišel o výběr, jenž by se tradičně zařadil mezi hlavní adepty na oslavné doutníky po konečné výhře. Nic z toho z logických důvodů nebude možné. Je naprosto v pořádku, že Rusko, vzhledem k zvěrstvům a zločinům proti lidskosti, které páchá na ukrajinském území, nebude přítomno na hokejovém setkání. Jsou daleko podstatnější věci než sport a hokej a z hlediska morálního příkladu je absolutně správně, že se ruští hráči ve Finsku neukážou. Ano, Putinova federace sice bude namítat, že jde o nedůstojný turnaj, který nemá velkou váhu, ale není to pravda. Síla ostatních celků je značná, rozhodně to není tak, že se MS stalo pouťákem a dovolenkou s trochou hokeje.

Organizovaný hokej zakončený úspěchem

Nelze čekat nic jiného, než že se pojede v podobném duchu, jako v posledních týdnech přípravy před samotným turnajem. Trenér Kari Jalonen má plán, který funguje a drží se ho. „Už víme, že když mu budeme věřit a hrát podle něj, úspěch to přinese,“ pronesl těsně před odletem kapitán Roman Červenka.

Kromě dobré organizace hry a vůbec dobré atmosféry, která z týmu sálá, je tu i další, neméně důležitá věc. Tým má zdravé a silné složení. Jsou v něm zástupci tří proudů. David Krejčí a právě Červenka reprezentují nejzkušenější jádro, hvězdný Tomáš Hertl střední generaci. Hlad a rychlé nohy dodají Matěj Blümel s Davidem Jiříčkem. Jalonenova parta neuhrane ofenzivními kouzly, ale účinným hokejem, který přinese sladké plody. Bude z toho účast v bojích o medaile.

Klid a úsměvy

Jisté je, že český trenér se nestane opěvovanou tváří mistrovství světa. Vůbec poprvé od rozpadu federace se na turnaji žádný tuzemský hlavní kouč nepředstaví. O to víc má nový šéf české střídačky Kari Jalonen možnost ukázat své umění. Pozici má dobrou, reprezentace už dávno nepatří mezi jasné medailové aspiranty, nicméně za krátkou dobu stihl brýlatý Fin tuhle ambici znovu oživit. Už to je dobrá práce.

Z Jalonenovy strany lze čekat něco podobného, co od celého týmu. Jde o zkušeného trenéra, žádné klopýtnutí ho nerozhodí natolik, aby začal panicky přehazovat vidlemi sestavu. Sami hráči mluví o tom, že za celou přípravu výrazněji zvýšil hlas možná jednou. Nepotřebuje si vydupávat respekt křikem, spíše charismatem a chováním. Jeho tým je v náročné skupině, o to víc bude jeho klid potřeba. Výhry poté zajistí, že na tiskovkách Jalonen ukáže i úsměv, kterým jinak šetří.

Koukejte švýcarským směrem

Od Jukky Jalonena brilantní strategické tahy čekáte, stejně tak od Kariho Jalonena na české střídačce. To samé lze říct o Američanu Davidu Quinnovi nebo o protřelém kanadském mazákovi Claudu Julienovi. Kdo však může silně zamíchat kartami, je Patrick Fischer.

Elegantní Švýcar vede kádr, který může bez problému pomýšlet na příčky nejvyšší. Povede hned sedm posil z NHL v čele s Nicem Hischierem a Timem Meierem, kteří si už na posledním turnaji dělali z obran všech soupeřů hezký den. Pokud se Fischerovi povede zbytek sestavy sladit do jedné řady, kdy ostatní hráči pomohou hlavním hvězdám vyniknout, a ti se odmění nastřílenými góly, mohou Švýcaři pomýšlet na zopakování největších úspěchů, tedy dvou stříber z let 2013 a 2018. Nyní je především v rukou mladého šestačtyřicetiletého kouče přechytračit ostatní trenéry.

Kanadské fantasy a čeští centři

Zatímco loňský výběr Kanady velkými jmény neoplýval, nyní se mají fandové od prvního dne na co těšit. Matt Barzal, Pier-Luc Dubois, Drake Batherson nebo Thomas Chabot, to je špička NHL. Javorový list se stal okamžitě adeptem na nejcennější příčky. Z pohledu síly ofenzivy je fér říct, že nezaostává ani český výběr. Především páteř formací, střední útočníci, mají velkou kvalitu. Je jedno, jestli do první lajny vlétne Tomáš Hertl či David Krejčí. A když k nim přihodíte diblíka Jakuba Vránu, už se bavíme o elitní síle.

Pravdou je, že ostatní týmy mají především jednotlivce. Obránce Seth Jones potáhne USA, Rasmus Dahlin zase Švédy. A pak je tu Německo a Švýcarsko. Oba výběry mají ve svém středu absolutní hokejovou elitu. Moritz Seider a Tim Stützle v barvách našich západních sousedů a Timo Meier ve švýcarské partě, to jsou záruky hokeje, který bude bavit.

Jednoznačně!

Tedy, je otázkou, zda případnému úspěchu Němců, Švýcarů nebo Slováků pořád ještě říkat překvapení. Podle deníku Sport už by to minimálně u prvních dvou tak být nemělo, zvlášť pokud se blíže podíváme na jejich kádr. Němce posílila všechna velká jména a ve hře je ještě příjezd Leona Draisaitla. Švýcaři mají tradičně kádr z elitních hráčů z tamní kvalitní soutěže doplněný o borce z NHL.

Pravděpodobnosti velkého překvapení nahrává i nerovnoměrné rozložení týmů v jednotlivých skupinách. Zatímco v „béčku“ se o postup budou rvát Češi, Američané, Finové, Švédové s Lotyši a Nory, druhá skupina má favorita v kanadském výběru a zbytek je otevřený. Z „kanadské“ části pavouka tak do čtvrtfinále může podle papírových předpokladů zamířit výše zmíněná trojice týmů. A protože Slováci na olympiádě ukázali, že pod Craigam Ramsaym dovedou porazit kohokoliv, jsou šance víc než otevřené.

Ano, užijte si to

David Jiříček, Šimon Němec a Juraj Slafkovský. Česko-slovenské trio se představí na seniorském šampionátu jen pár týdnů před draftem NHL, na který všichni zmínění míří. Chce se zvolat: budoucnost je teď! Na tento šampionát se může jednou vzpomínat podobně jako na MS ve Švýcarsku v roce 1990, kam tehdy trenér reprezentace Pavel Wohl vzal ofenzivní trojici Reichel, Jágr, Holík. Nyní je princip podobný, další setkání s nejlepšími čeká tyto talenty.

A nejde jen o ně. Ve slovenské partě je ještě sedmnáctiletý Adam Sýkora, který se procpal do nominace. V německém výběru zase bude možné obdivovat kousky Moritze Seidera, jenž se s velkou pravděpodobností stane nováčkem roku v NHL. Právě on je největší mladou hvězdou turnaje, Kanada zase ukáže duo centrů, Dylana Cozense a Colea Sillingera. Přítomnost nadaných mladíků, kteří ale už hrají plnohodnotné role ve svých výběrech, je značná. Turnaji to dodá jiskru a zajímavost.

Hertl s Vránou

Pokud škrtneme minulý turnaj, tak národní tým měl ve svém středu vždy borce, jenž svou ofenzivní roli zvládl a byl schopen produkovat mraky bodů. V roce 2019 šlo o Jakuba Voráčka s Michaelem Frolíkem, o ročník dříve o Davida Pastrňáka s Davidem Krejčím. Podle našeho pohledu budou ambice týmu hodně ležet na tom, jak si porozumí centr ze San Jose Tomáš Hertl s detroitským esem Jakubem Vránou.

Mají všechny předpoklady pro to, aby jim to ladilo. První jmenovaný je zodpovědný borec schopný naprosté týmové hry. Ale nenechte se zmást, když přijde na střílení branek, dovede si poradit. To druhý je čistokrevný střelec, gólový tahoun, který když se rozlétne, těžko se chytá. Lze z přípravy čekat, že oba naskočí ve společném útoku a že i trenérský štáb na jejich souhru dost spoléhá. A vyplatí se to, oba najdou společnou řeč.

Beze zbytku

Pamatujete si ještě na jméno Liam Kirk? Že ne? Loni v Rize to několik dní vypadalo na nefalšovaný zázrak, když britský střelec vládl tabulce kanonýrů, nakonec vinou menšího počtu asistencí skončil druhý za jiným hráčským překvapením Andrewem Mangiapanem z Kanady. Nicméně Kirkův příběh přinesl výrazné oživení turnaje, stejně jako snaha hokejistů Kazachstánu o postup mezi osm nejlepších, což by se mu povedlo poprvé v historii.

Letos sice lze čekat nesmírně zajímavé hráčské příběhy, nicméně ne už vzedmutí se papírově nejslabších celků. Oproti loňsku totiž ostatní „tradiční účastníci“ přivezli daleko kvalitnější kádry. Hrozba pandemie koronaviru povolila, šampionát už se bude organizací daleko více blížit normálu, což přilákalo zájem velkých jmen. Nejlépe je to patrné na soupisce Kanady. I když loňský, na velká jména chudší výběr, nakonec urval zlato. Prognózám navzdory.