Zápas o všechno není čtvrtfinále, tam se neboří svět. Jen prohrajete, což pouze bolí. Ale za rok to můžete zkoušet znovu. Zápasy o všechno jsou bitvy o udržení. „Buďte, kurva, hrdí. A teď to těm hajzlům ukažte,“ dostal se přes ruchové mikrofony ven proslov britského lídra Jonathana Phillipse. Nepomohlo to. Jeho spoluhráči pak polehávali na konci zápasu zničení a poražení na ledě. Velká Británie padla s Rakouskem 3:5, přitom vedla 2:0. Po čtyřech letech sestupuje, soupeř se udržel.
Rakousko si užilo svoji pohádku. Na turnaji vůbec nemělo hrát, dostalo se na něj až dodatečně kvůli vyškrtnutí Ruska s Běloruskem. Stačilo mu získat bod s Velkou Británií, soupeř musel mít tři, aby si zajistil místo na příštím MS. Arno Del Curto, legendární švýcarský trenér, který pomáhal Rakousku na lavičce, se v útrobách haly procházel před zápasem s kelímkem kávy. Měl na sobě svetr, působil velmi klidně. V předchozích zápasech po střídačce běhal v šusťákovce, na velký den se oblékl svátečně. Hecoval své hráče. Občas kelímek položil, chytil hráče za krk a z pár centimetrů k němu vedl svůj motivační monolog.
Vyšlo to, Rakousko se zachránilo, i když ještě na startu 45. minuty prohrávalo 0:2. „Věděli jsme, že je to všechno, nebo nic. Změnili jsme lajny, všechno hrnuli dopředu. Pak to už dopadlo,“ chrlil pak po zápase hlavní rakouský trenér Roger Bader, taky Švýcar a právě přítel Del Curta. Vzal si ho k sobě na pomoc.
„Ja wohl!“ přeřvávali se hráči, když šťastní kráčeli do kabin. „Britové hráli skvěle, překvapili nás. Někteří by se možná zlomili, ale my jsme se dokázali probrat. Tohle dokonale vystihuje, jak silně tým spolu držel,“ jásal Manuel Ganahl. Brankář Bernhard Starkbaum zářil taky: „Jak jsme bojovali? Naprosto neuvěřitelné. Jsem vážně hrdý na všechny kolem sebe.“
Starkbaum pamatuje ještě éru Thomase Vaneka, obrovitých sourozenců Lakosů, Gerharda Unterluggauera, hráče, kterému se příjmení málem nevešlo na záda. Teď Rakousko věří, že skončí jeho jo-jo éra, kdy střídavě skáče mezi první a druhou skupinou MS. Poklad vidí v Marcu Kasperovi, osmnáctiletý útočník by na draftu NHL měl jít na řadu v prvním kole. „Ta euforie nejde ani vyjádřit slovy, zůstali jsme v hlavní skupině, což je fantazie. Asi to nebyl náš nejlepší zápas na MS, ale vyhráli jsme, což je to nejdůležitější,“ vykládal.
Před rokem zazářil v dresu Velké Británie útočník Liam Kirk. Nastřílel sedm gólů, dostal se do all-star týmu celého MS, pak na jeho stole přistála i smlouva s Arizonou. Ale hvězda se zranila, nedorazila. Mít někoho takového Británie teď? Nejspíš by zůstala ve skupině A. Výjimečný hráč jí teď chyběl. V zápase s Rakouskem se sesypala, místo mezi elitou si bude muset zase vybojvat.
Po utkání čekal u haly po těžké porážce na hráče hlouček lidí v britských dresech. Ne, žádná Itálie, že by si to chtěl s hokejisty někdo vyřídit. Byli tam sourozenci, rodiče, manželky, přítelkyně. Velká tlupa chtěla podpořit své hrdiny za to, jak se rvali. Marně, ale rvali. „Abych řekl pravdu, došla mi slova. Nejde o tom mluvit. My si nakonec z nich asi až moc sedli na zadek,“ tiše pronesl Phillips.
