Kdykoli může, sbalí se a spěchá na první letadlo směr Evropa. O vztahu Jakuba Vrány k národnímu dresu netřeba pochybovat. Jakmile mu skončí práce v NHL, prodlužuje si sezonu v českých barvách. Loni v Rize i s pochroumaným ramenem.

Pořád žije sen, že svými projektily vystřílí reprezentaci senzační úspěch. Věřil si i v Tampere, opět však zůstal za očekáváním a jen ztučnil mystérium, které k němu náleží. „Kuba je vynikající hráč, byť trochu specifický. Ale souhlasím, že v nároďáku se nám nedaří vymačkat, co v něm je,“ mrzí Nedvěda . A fest.

Když se v březnu prvně v sezoně ukázal v dresu Red Wings, byla znát citelná úleva na hráči i na lidech v klubu. Boj o play off byl sice dávno v tahu, Detroit ovšem Vránovy zápisy potřeboval. A i sám hráč chtěl znovu zaplout do osobní jistoty, tradičně dlážděné přesnými trefami. Přišly záhy po téměř půlročním léčebném martyriu. Do konce ročníku jich ve 26 partiích nasázel třináct, čili půl gólu na utkání. Hodně dobré! V kompletní sezoně by to hodilo 41 branek a postavení mezi palebnou špičkou NHL.

Jestliže loni v Lotyšsku postupně sedla deka na většinu hráčů, teď v Tampere vládla tvůrčí pracovní atmosféra bez rušivých vlivů. Ani tady se však Vrána do komfortní zóny nedostal a turnajem proplul převážně v záložní třetí formaci. Na to z klubu není zvyklý.

Čestně je třeba zmínit, že defenzivní úkoly si plnil svědomitě, v bilanci účasti na ledě skončil na nule. Ostatně, na MS se do minusu nikdy nedostal.