Stačilo 25 zápasů a obránce Michal Jordán (32) si jako mnozí jiní hokejisté oblíbil život ve Švýcarsku a jeho ligu. V Rapperswilu nicméně pokračovat nebude, hledá si nové angažmá. V cizině, jak jinak. Z Česka je pryč sedmnáct let, dospělý hokej hraje v rodné zemi jen za reprezentaci. Aktuálně v Brně znovu bojuje o nominaci na světový šampionát, odkud si před rokem přivezl bronzovou medaili. „V zahraničí chci být dál i kvůli synovi,“ vysvětluje v rozhovoru pro web iSport.cz odchovanec Zlína, jenž extraligu nikdy nehrál.
Platí, že zatím nevíte, kde budete v příští sezoně hrát?
„Je to tak. V Rappersewilu mi skončila smlouva. Už když jsem tam šel, věděl jsem, že je to pouze do konce sezony. Na další ročník už klub hledal jen centra a bude mít plný počet cizinců. Bral jsem to tak, že v tu chvíli to pro mě bude ideální řešení. Věděl jsem, do čeho jdu. Teď už je na agentech, jaké najdou možnosti. Já se pak rozmyslím, do čeho půjdu, co jsem schopný obětovat a co ne.“
Předpokládám, že hodláte zůstat v zahraničí.
„Pokud bude šance, tak to budu preferovat. I kvůli synovi. Je mu čtrnáct let, může vidět, jak se pracuje v zahraničí. Když můžeme být ještě pár let spolu jako rodina, je to i pro něj lepší. Můžeme jako rodina cestovat, poznávat nové země, děti se naučí jazyky. Do budoucna je to pro ně úplně super. Syn umí rusky i anglicky, dcera rusky. Může se stát i to, že vhodná nabídka nepřijde a budu se rozhodovat jinak. Nejbližší doba ukáže.“
Vadí vám aktuální nejistota?
„Když se s klukama bavíme a vím, že oni mají někde podepsané a já ne, není to úplně příjemné. Ale i tohle patří ke sportovnímu životu. Byly roky, kdy jsem měl smlouvu na další dvě sezony a nemusel nic řešit. Letos je to jinak.“
Jaké destinace jste si vytipoval?
„Ideální by bylo samozřejmě Švýcarsko. I na dojezd domů do Česka. Co se týká cestování na zápasy, nejdále jsme to měli čtyři hodiny do Ženevy. Zug, Curych, Kloten, to všechno bylo na pětačtyřicet minut. Dostal jsem se vždy včas domů a mohl jsem spát ve své posteli. To bylo super. Něco úplně jiného, než na co jsem byl poslední roky zvyklý. Švýcarská liga jde nahoru, nabízí skvělé podmínky. Ale kvůli limitu počtu cizinců je těžké tam získat angažmá. Pak přichází v úvahu Švédsko nebo Finsko.“
Ví se, že návrat do Česka vás dvakrát neláká. Zkusíte někdy na závěr kariéry extraligu?
„Neříkám, že mě extraliga netáhne. Ale od sedmnácti let jsem v zahraničí. Agenti vědí, do čeho bych chtěl jít. Jak už jsem říkal, velkou roli pro mě teď hraje syn. Nevím, jestli někdy bude hrát profesionálně hokej, ale pokud je možnost dát mu co nejlepší podmínky, udělám to.“
To chápu.
„Je to lepší, než ho v tomto věku posílat někam samotného do světa. Je venku s námi a pořád má rodinné zázemí, což je fajn. Všude, kde působím já, hraje i on. Zatím nikde neměl problém. Prosadil se. Samozřejmě pro něj není jednoduché, že často mění týmy a kamarády, ale v cizině žije od školky. Je pokaždé hozený do vody s tím, že se musí skamarádit, zapadnout do mužstva a vydobýt si místo, aby byl platný. Je to pro něj velká škola. Ve Švýcarsku hrál útočníka, ve Zlíně občas i obránce. Je takový univerzál. Uvidíme, kam ho nasměrují další trenéři.“
V týmu jste měl za spoluhráče Romana Červenku. Je tam velká hvězda, co?
„Určitě. Za tu dobu, co působí ve Švýcarsku, vyhrává bodování a dokazuje, že je pořád top hráčem. Jde příkladem mladým i přístupem k práci. Skončí zápas a jde do posilovny. Když mladší vidí, že kapitán na sobě takto maká, uvědomí si, že musí taky takto pracovat. Ve finále to posouvá nejen hráče, ale celý klub. V Rapperswilu se pracuje ve skromných podmínkách, přesto hraje poslední dva roky nahoře. Probíhá tam proces, aby z něj byla jednou top organizace. V klubu na Červuse hodně dají.“
Před rokem jste prošel úmornou a nakonec úspěšnou cestu ze základního tréninkového kempu až k bronzovým medailím na MS. Letos jste se rozmýšlel, zda to zkusíte znova?
„Žádné rozmýšlení nebylo. Když mi Kari (trenér Jalonen) po sezoně zavolal a já jsem neměl zranění, které by mě mohlo limitovat, rád jsem přijel. Potěšilo mě, že je o mě zájem. V Rapperswilu jsme vypadli v prvním kole play off, měl jsem čtrnáct dní na odpočinek. Pak jsem se zapojil do přípravy. První týden v Plzni a proti Německu byl hodně náročný. Teď už se cítím daleko líp.“
Jak se tváří rodina, když po sezoně ještě na měsíc i víc zmizíte na nároďák?
„Kdyby to byl problém, vedli bychom o tom konverzace. Kariéra není nafukovací a příležitostí nemusí být tolik. Vždycky jsem rád reprezentoval. Syn hraje hokej, může se na mě ještě podívat. Víceméně celou kariéru hraju v zahraničí, takže je příjemné, když jsem tady a rodina i kamarádi můžou přijet a fandit.“
Témata:
Česko, reprezentace, příprava, syn, angažmá, mistrovství světa, sport, národní tým, Švýcarsko, hokej, Michal Jordán, MS v hokeji 2023, Rapperswil-Jona Lakers, Hokej na Heureka.cz
Související články
