Zbořil ví, že nemá místo na MS jisté. S Bruins řešil trejd: Chci hrát, ne sedět
Z celé tlupy velké bostonské medvědice přiletěl sám. Obránce Jakub Zbořil si dopoledne před úvodním zápasem Českých hokejových her v Brně poprvé zatrénoval s reprezentačním týmem a po rozbruslení si ještě přidal půlhodinu se šesticí dalších hráčů, kteří proti Finsku nastoupit neměli. „Pro mě to byla jasná volba. Ani jsem nad tím nepřemýšlel. Jakmile mi zavolali, řekl jsem, že jedu,“ sypal ze sebe před novináři 26letý bek.
Český dres oblékl naposledy při šampionátu dvacítek 2017. Po senzačním vyřazení Bruins v play off NHL se Jakub Zbořil chystá na svou reprezentační premiéru. Ještě k tomu doma, v hale, kde vyrůstal. „Řekli mi, že bych měl nastoupit aspoň do dvou zápasů. V téhle sezoně jsem moc nehrál. Pan trenér Jalonen mě ještě moc nezná, chtěl by mě vidět. Na to jsem přikývl, fyzicky jsem nachystaný dobře, abych se o to mohl porvat,“ přiznal.
Po většinu sezony zůstával odložený v útulku. Zápasy trávil nejčastěji v obleku s náhradníky v press boxech. Otázkou je, co se od něj dá čekat v národním týmu po mizerné sezoně, v níž dostal šanci jen ve 22 zápasech a zbytek proseděl, včetně play off.
V přípravě po jeho příletu skončil brněnský Radek Kučeřík. Zbořil však musí přesvědčit, že se do mužstva hodí líp, než jiní tři beci. S „náhradníky“ před utkáním s Finy si dávali tréninkový nášup ještě David Němeček a David Jiříček, který se zotavuje po naražení boku. Trenér Kari Jalonen řekl, že v jeho případě se nesmí nic uspěchat. Zbořil naopak moc času neměl.
„V úterý jsem se sbalil, odletěl pryč, zašel do posilovny, abych úplně nevypadnul z tempa. Ve středu jsem přiletěl domů asi v jednu. Byl jsem si zahrát tenis, trošku se vypotit a pak na led,“ popisoval Zbořil, který už dává dohromady seznam na sobotu a neděli. V duelech proti Švédsku a Švýcarsku musí bojovat o letenku do Lotyšska, kde hrají Češi základní skupinu mistrovství světa. „Moc lidí ještě nevolalo, spíš přijde rodina. Ani nevím, kolik jich bude. Musím to ještě spočítat,“ usmál se.
I s domácí podporou to bude náročné. Během podzimu v NHL ještě nastupoval pravidelně, jenže třeba během ledna a února šel do akce pouze dvakrát. V březnu a dubnu dostal sedm zápasů. V play off nic. Nabral ztrátu, jako by musel běžet dvě trestná kola.
„Co k tomu říct, no. Šlo o rozhodnutí trenéra. Myslím, že do kempu jsem přišel hodně dobře nachystaný. Trenér mě vychválil, začala sezona. Udělal jsem chybu a posadili mě. Tak to pokračovalo dalších deset zápasů a vyfičel jsem ze sestavy. Na začátku sezony jsem hrál asi patnáct zápasů v řadě. Prvních pár stabilně, přišel čtvrtý, pátý a já zůstával na střídačce. Vnímal jsem to tak, že mě jediného nechají sedět na střídačce. Až jsem nakonec nenastupoval vůbec,“ líčil.
V Bostonu se řešilo, co dál. Proběhla i komunikace ohledně výměny. „Chci hrát hokej, ne sedět na střídačce. Jenže řekli, že mě trejdovat nebudou a na waivers mě taky nepošlou,“ vracel se Zbořil. Bruins se dařilo, tým moc netrénoval. „Většinou třicet, pětatřicet minut. Se skupinkou asi čtyř hráčů, co jsme nehráli, jsme zůstali na ledě asi dalších půl hodiny, čtyřicet minut. Večer se jít podívat na zápas, zacvičit si, udělat kardio. Pořád dokola,“ pokračoval.
Se spoluhráči po vyřazení ani nemluvil
Šokující vyřazení Bostonu i proto vnímal jinak. „Nebyl jsem s týmem tolik sžitý z ledu. Nicméně s klukama jsem byl nějakou dobu v kabině. Když jsem viděl Bergerona nebo Krejču (David Krejčí), kteří věděli, že to asi bude jeden z jejich posledních ročníků kariéry, taky mě to zasáhlo. Přišli do šatny, měli zlomená srdce. Prohra v sedmi zápasech s Floridou fakt bolela. Nebylo moc příjemné v té kabině vůbec být,“ vracel se.
Už během sezony se s ostatními parťáky o reprezentaci bavili. „Věděli jsme, že chceme jít v play off úplně někam jinam, než jsme se pak dostali. Ale kdyby to nedopadlo, že bychom všichni jeli. Jenže teď tam jsou nějaké důvody, ať zdravotní nebo rodinné, cokoli. Jsem tady bohužel jediný, ale nedá se nic dělat,“ povzdechl si.
V posledních dnech už se s dalšími českými spoluhráči na téma národního týmu nebavil. Bruins do poslední kapky krve bojovali o postup, pak se zatmělo a opona spadla. Jestli převládalo zklamání nebo vedly k odmítnutí nedoléčené šrámy, nedokázal říct ani v případě propíraného Pavla Zachy, k němuž má ze všech nejblíž.
„Vůbec nevím, jaké konkrétní důvody tam jsou nebo ne. Po prohraném sedmém zápase jsem se už s nikým nebavil. Jen mi přišel hovor, jestli přijedu na repre. Snažil jsem se být co nejdřív tady, abych mohl trénovat, zvykl si na časový posun a byl v pohodě na příští víkend,“ vysvětloval.
Návrat byl tím sladší, že prožije reprezentační premiéru, ještě k tomu v rodném Brně. A taky se potká s bývalými spolubojovníky z někdejší stříbrné osmnáctky a dalších juniorských výběrů, jako jsou Chlapík, Smejkal, Špaček, Černoch, Vejmelka nebo Ščotka. „To je super. Když jsem četl, kdo je v nominaci a viděl skoro všechny kluky, s nimiž jsem vyrůstal od šestnáctek do dvacítky, bylo to příjemné,“ lebedil si Jakub Zbořil.
