Hrubcova vášeň: Čtu i v den zápasu. Výkon to neovlivní. Škodí jen mobily
Zapálený čtenář. To o gólmanovi Šimonovi Hrubcovi už asi víte. Ale co přesně čte? A nemá obavy, že si příliš namáhá oči? Během nedávného turnaje v Brně svoji vášeň rozebral víc. „Naopak mi pomáhá, když si čtu i před utkáním,“ přiznává reprezentační brankář.
O tématu on a knihy padla řeč, když vyplňoval dotazník pro Sport Magazín, v němž rozebíral, co právě čte. „To by bylo na dlouho,“ usmál se gólman švýcarského Curychu. Ale byla by škoda, kdyby to nezaznělo.
Čtete klasické papírové knížky?
„Miluju mít doma knihovny. A první věc, kterou udělám, když přijdu k někomu na návštěvu, tak se jdu podívat do jejich knihovny. Protože ta hrozně moc prozradí o lidech.“
Co by řekla o vás?
„Vidíte, to ani nevím. Musíte se zeptat ostatních. Samotného by mě to zajímalo. Já to každopádně vidím. A hned vím, jestli máme s lidmi stejná témata. Jestli se zajímají o osobní rozvoj, o detektivky, o romány. Nebo o něco jiného.“
Kdy čtete nejvíc?
„Všude. V letadle, v autobusu. I v den utkání. Úplně se totiž během velkých turnajů oprostím od sociálních sítí. Nebo během play off. Nechci se nechat ovlivňovat komentáři. Ať dobrými, nebo špatnými. Už jsem jenom já a knížky. A hlavně se chci soustředit na výkon.“
Opravdu čtete i v den utkání?
„Ano. Je to takový rituál. Když je volno, šoupnu hodinku čtení. Jakmile se člověk začte, rychle mu uteče čas.“
Nenamáháte si před zápasem moc oči?
„Také jsem si to zjišťoval. Spolupracuju s firmou Dynaoptic, takže jsem se ptal, jestli mi to nebude vadit před zápasem. Říkali mi, že ne. Že nejhorší je telefon, který ubližuje. Zvlášť, když člověk roluje nahoru dolů. Právě tím oči trpí, unaví se. Když jde o pohyb zleva doprava, při čtení knížky, nevadí to. Protože je to očím přirozenější. Je pravda, že jsem se o to hodně zajímal. Abych se zbytečně nepřipravil o nějaké procento výkonnosti.“
Co čtete nejraději?
„To je dlouhý seznam… Začal jsem autobiografiemi, ty mě baví hrozně moc. Hlavně o sportovcích, abych věděl, jak dosáhli úspěchů. Mám dojem, že už jsem přečetl všechny, které vyšly. Potom jsem měl období, kdy jsem četl o duševním rozvoji. Abych se snažil pochopit, co všechno se s námi děje. A potom detektivky, což není těžká literatura. Jenom takový pamlsek. Člověk nemusí moc přemýšlet, což je fajn. Vypnu. A taky čtu válečnou literaturu.“
To máte v sobě od mládí?
„Já jsem paradoxně začal číst až po střední škole, když mi to přestali dávat za úkol. To bylo ve stylu: Musíte číst tohle, pak tohle… Já jsem si jenom zjistil, o čem to je. Víc nic. Až postupně jsem se k tomu dostal, Když už jsem nemusel. Třeba Spalovač mrtvol od Fukse, Obraz Doriana Graye od Oscara Wilda. Což je klasika, kterou bychom si každý měli přečíst. Právě světová literatura ovlivňovala dějiny.“
Která knížka se vám líbila vůbec nejvíc?
„Asi Gordie Howe. Je psaná s pokorou. Líbilo se mi, jak popisoval, že čím víc se jim s týmem dařilo, tím byli pokornější. To je jedna věta, která vystihuje celou knížku. Byl i upřímný. Když ho někdo objel, nebo mu udělal kličku mezi nohy, hned přišla sekera přes záda. Což už se dneska nevidí. Na jednu stranu je to fajn, ale někdy je potřeba mladý usměrnit, aby nepřerostli přes hlavu.“
Zprávy ze dne 18. května 2023
Finsko v rozpacích. Hvězda si zvyká a mlčí, chválu sklízí „černá ovce“. Celý článek čtěte ZDE>>>.
