Video se připravuje ...
PŘÍMO Z TAMPERE | A přece má Česko ve finále zástupce! Dominika Kahuna, hvězdu německé reprezentace, a rodáka z Plané u Mariánských Lázní. „Ani nechci vědět, co teď táta doma dělá,“ smál se útočník, který se zastavil u českých novinářů a vykládal plynulou češtinou. Tušil, že bude mít na mobilu spoustu zpráv od českých kamarádů… I od Dominika Kubalíka, s nímž v mládí hrával. Jeho tým je v euforii a s optimismem vyhlíží zítřejší historické finále s Kanadou.
V Česku má ještě část rodiny a spoustu známých. Narodil se v Plané, ale potom se v pěti letech po rozchodu rodičů s maminkou přestěhoval do Německa.
Když po vítězství v semifinále nad Amerikou popisoval německý megaúspěch, zvládl to brilantní češtinou. „Ani nemůžu popsat, co teď prožíváme,“ říkal Kahun, jenž momentálně hraje ve švýcarském Bernu. V roce 2018 byl u toho, když Němci získali stříbro na olympiádě. Teď chtějí ještě výš!
Díky vám má i Česko zástupce ve finále.
„Malinko určitě jo. Mám v Česku kámoše, rodinu. Táta tam bydlí. Ani nechci vědět, co on doma teď dělá. (smích) Je to opravdu hrozně moc emocionální. Zasloužili jsme si to. Fakt nemám slov.“
Dostanete asi zprávu i od starého známého Dominika Kubalíka, že?
„Ta tam bude určitě. Najdu i další zprávy z Česka. Ani ten mobil nechci vidět… (smích) Ale opravdu se na to těším.“
Co stojí za vaším úspěchem?
„Tvrdá práce. Opravdu moc tvrdá práce. A to, že si věříme. Zezačátku jsme měli těžké soupeře, nikdo nám moc nevěřil. V Německu se už před turnajem říkalo, že s tímhle týmem můžeme sestoupit. My jsme ale vnitřně věděli, že něco můžeme dokázat. Akorát jsme o tom nechtěli mluvit, protože to potom nemusí dopadnout. Ale tvrdě jsme pracovali, takže si to zasloužíme.“
Americký kouč říkal tomu českému, že vy jste byli ve skupině nejtěžší soupeř. Prohráli jste s USA v prvním zápase jenom těsně…
„Náš kouč nám to taky říkal. Připravoval nás ve stylu, že Amerika nebo Kanada nás někdy podceňují. Ale tohle už bylo semifinále, bylo nám jasné, že to tak nebude. Trenér nám povídal, že na nás vlítnou.“
Ale od té doby, co jste ztratili s Amerikou, jste se rozjeli, ani jednou jste potom neprohráli.
„Nakopnuli jsme se. Už první tři utkání se silnými týmy jsme hráli opravdu vyrovnaně. Nepodařilo se nám uspět, ale asi to tak nakonec mělo být…“
Co je největší síla vašeho týmu?
„Nevím, jak se řekne česky… Že jsme spolu. Soudržnost, ne?“
Ano.
„Bojujeme jeden za druhého. Myslím si, že tuhle soudržnost máme největší na šampionátu. Hrozně mi to připomíná olympiádu v Koreji v roce 2018. Je jedno, jestli jsme v hale, nebo někde mimo led. Prostě držíme při sobě.“
Po 70 letech máte na šampionátu medaili…
„Nevím, co k tomu říct. Udělali jsme historii, ale ta nesmí končit! Zítra máme šanci být mistři světa. Když si to teď sám pro sebe řeknu, nemůžu tomu věřit… Uděláme pro to maximum.“
V roce 2018 jste na olympiádě brali senzační stříbro. Vnímáte, že teď jste zlatu blíž? Že už jste zkušenější?
„Máme asi jenom čtyři kluky, kteří to zažili. Ale i tohle pomáhá, protože o tom budeme mluvit v kabině. I dneska jsme si to říkali. Zmínili jsme i zkušenost ze šampionátu v roce 2021, kde jsme byli čtvrtí. A můžu říct, že právě tohle umístění je to nejhorší, co jsem kdy zažil… To bylo horší než prohrát finále na olympiádě. Už jsme to nechtěli dopustit!“
A to tady ještě nejsou útočník Leon Draisaitl a gólman Philipp Grubauer, dvě zámořské hvězdy.
„Ti by určitě hrozně moc pomohli. Ale museli se omluvit kvůli zranění. Už v tu dobu lidi psali a říkali, že sestoupíme. Protože mám spojení s Českem, tak mi to trochu připomíná rok 2010 a mistrovství světa v Německu. Všichni říkali, že nemají tým… A vidíte, brali zlato. Já si to dobře pamatuju, protože jsem v Mannheimu uklízel led. Zrovna jsem tam hrál v mládežnickém týmu, byl jsem malej. No a teď si finále zahraju sám. Takže neskutečný!“
Prožíval jste hodně ten šampionát?
„Určitě ano. Byl jsem tam každý den, musel jsem pracovat. Strašně jsem si to užíval, koukal jsem na každý zápas, na všechny hráče.“
Když jsme zmínili Draisaitla, tak s ním i se současným spoluhráčem Tiffelsem jste dlouho v mládí hrávali v jedné lajně, že?
„Tady je hodně kluků, s nimiž jsem hrál v juniorce. Je krásné to s nimi prožívat.“
Proč vám nevyšel začátek? Prohrávali jste 0:2.
„Věděli jsme, že na nás takhle vlítnou. Možná nám to ulítlo i tím, že jsme byli nervózní.“
Začali jste hrát, až když se rozhodla Bundesliga, že?
„Jé, o tom vůbec nechci mluvit. Protože fandím Dortmundu!“
Chápeme, to je hodně citlivé teď…
„No právě. (smích) Věděl jsem ještě před utkáním, že to podělali.“
Aspoň zastíníte fotbal.
„Teď už je mi to jedno, jak hrál Dortmund!“ (smích)
Témata:
sport, hokej, MSLH23, Česko, Olympijské hry, finále, Kanada, Dortmund, USA, zlatá medaile, Dominik Kubalík, Mariánské Lázně, Dominik Kahun, Sport na Heureka.cz
Související články
