Reprezentací je obroušený jako málokdo. Mistrovství světa už vyhrál, doma mu visí i dva bronzy. A přece se veterán Roman Červenka (38) coby největší hvězda torza národního týmu proháněl v první den přípravy na kluzišti v Říčanech. Tahoun Rapperswilu jde příkladem. „Už jsem tu párkrát byl, zažil to, ale takhle nad tím nepřemýšlím. O místo bojují asi všichni,“ hlásil lídr týmu.
Klubová sezona se tuze nevyvedla. Rapperswil ji zakončil až na 12. místě švýcarské soutěže, hned nad pásmem hrozícím sestupem. Ligu mistrů opustil po čtvrtfinále, kdy nestačil na Vítkovice. I tak Červenka v National League nasázel 40 bodů (12+28) ve 47 partiích. S profesionalitou sobě vlastní ani po hořkém konci nezanevřel na přípravu. „Teď jsem měl akorát týden, kdy jsem z toho vypadl a byl v zahraničí. Jinak jsem na ledě byl,“ pravil člen Síně slávy deníku Sport.
Zvažujete, že by nadcházející šampionát byl tečkou za vaší bohatou reprezentační kariérou?
„Ani ne, nemám to vůbec v hlavě a nepřemýšlím nad tím. Snažím se být ready. Jaká bude moje role? Neřeším, jdu den ode dne. Chci udělat, co mám, abych se někam posouval. Všechno se teprve uvidí.“
Berete to tedy tak, že ještě bojujete o své místo v týmu?
„To asi všichni. Samozřejmě jsem tu už párkrát byl, zažil to, ale nepřemýšlím nad tím takhle. Tohle neovlivním, zkusím dobře odtrénovat a potom, když to půjde, načasovat formu na mistrovství. Cesta bude delší, ale v hlavě jsem připravený a svým způsobem se na to i těším.“
Do tréninku jste naskočil v podstatě šest týdnů do mistrovství světa. Jak to osobně vnímáte?
„Sezona vyšla, jak vyšla. Takhle to je a je potřeba trénovat, být na ledě. Pauza byla delší, takže jsem rád, že jsem zpátky. Myslím, že už se to dřív podobně stalo. Nevím, jestli to bylo přesně šest týdnů, ale delší příprava byla. Nad tím nepřemýšlím, spíš se budu snažit, abych byl teď co nejlépe nachystaný.“
Musíte hledat motivaci?
„O té není potřeba mluvit, samozřejmě jsem nechtěl, aby týmová sezona byla tak krátká. Na druhou stranu se dá přestávka využít, aby se člověk lépe připravil, zároveň byl odpočatý na nároďák.“
Pocítil jste náročnost tréninku?
„Člověk se zadejchá. (směje se) Málo pauzy, ale je ještě spoustu času, takže tréninky náročné být musí. Teď nás je málo, takže je skoro jedno, co na ledě děláme, všechno bude najednou těžší.“
Probíral jste s koučem Rulíkem svou roli v přátelských zápasech a případně i na turnaji?
„Ještě ne, první trénink, vůbec jsme to neřešili. Ale každý zápas za nároďák je skvělý, nějakou dobu jsem nehrál a budu rád, když se do toho trošku dostanu. Čekají nás těžcí soupeři, je to určitý test, kdy dostaneme zpětnou vazbu, na čem je potřeba pracovat.“
Role mentora mladých hráčů se přesto složitě zbavíte. Předáváte už zkušenosti?
„Nebyl čas. Většina kluků ještě spí doma, nejsme na takovém kempu, jako bude ve Varech, kdy se uvidíme na každém jídle. A když bude potřeba, tam na to čas bude.“
Česko bude hrát v Praze. Vnímáte tlak?
„Samozřejmě to speciální je, myslím si, že jak člověk má už zkušenost, ví, co to obnáší. Je to jiné, lhát nebudu. Tlak, domácí šampionát… Ale všechno okolo je jinak podobné, akorát že tam bude velká podpora od lidí.“
Nejen vy, ale řada dalších českých hvězd z Evropy vypadla z play off: David Tomášek, bratři Kovařčíkové, Matěj Stránský... Projeví se to pozitivně na výsledcích reprezentace?
„Může být. Parta a kabina se taky tvoří, čím víc času spolu trávíte, tím víc ji budujete. Ať už je to chemie na ledě, nebo právě v šatně. Ve všem špatném může být něco dobrého, když už sezony pro nás skončily, dá se to využít směrem k šampionátu.“
Evropské jádro dostane čas se sehrát. Určitě solidní výhoda.
„Jo, ale uvidíme, jak to všechno bude s nominací, kolik lidí tady odsud vlastně zůstane a bude na šampionátu. Kolik hráčů bude z NHL. Pokud ale budou evropští hráči pohromadě, určitě to výhoda být může.“
Vy jste naskočil do Rulíkova kempu od prvního dne. Čeká vás tedy role v uvítacím výboru?
„Jsem hlavně rád, že jsem na ledě. Pokud jste s týmem, je to jiné. Taky se víc zadýcháte, ale nastal čas to všechno stupňovat. Čím víc nás zůstane pohromadě na šampionát, tím větší výhoda to může být.“
Co jste vlastně dělal v pauze mezi koncem ročníku v Rapperswilu a pozvánkou do přípravy?
„Zůstal jsem nějakou dobu ve Švýcarsku, měl jsem led, takže jsem tam trénoval. Teď jsem měl akorát týden, kdy jsem z toho vypadl a byl jsem v zahraničí. Vesměs se dá říct, že kromě toho jsem na ledě byl. Rodina ve Švýcarsku zůstala, mladý chodí do školy. Já jsem nyní v centru Prahy.“
Proč sezona ve Švýcarsku výsledkově neklapla? Ani jste neprošli do play off.
„V klubu se to řešilo hodně. Těch názorů, proč se to stalo, je spousta. Po sezoně to ví každý nejlépe, uvidíme, jak se z toho klub a celá organizace ponaučí, co si z toho vezme a jak zareaguje příští rok.“
Koukáte dál na extraligový hokej?
„Sleduju to, ne že bych viděl každý zápas, ale informace mám. Nebo se podívám, jak se hrálo. Záleží podle mého programu, když mám volný čas a jsem doma, zapnu si to. Když ne, nedá se nic dělat. Je tam trénink, regenerace, chci být připravený a o tělo musím pečovat, snažím se. A teď mi to bere víc času, když chce člověk pořádně, je to skoro celodenní práce.“
