V zákulisí se to má za hotovou věc. Ondřej Kovařčík je novou posilou Českých Budějovic. Ale protože staré kontrakty končí až poslední dubnový den a kluby většinou oznamují nové úlovky prvního května, rozhovor iSport.cz s účastníkem reprezentačního kempu v Karlových Varech na to bral (částečně) ohled. Osmadvacetileté dravé křídlo je trojnásobným šampionem z Třince a po dvou letech podniká comeback na českou scénu z finského Jukuritu. A poprvé v kariéře si zahraje bez bratra Michala. Dost lidi bude zvědavých, jaké to bude.
Vy asi také, že?
„Samozřejmě. Pořádně nám to došlo až po posledním zápase sezony ve Finsku. Že šlo na delší dobu o naše poslední společné vystoupení v klubu. Trošku to na nás oba dolehlo. A i proto jsme rádi, že si sezonu můžeme prodloužit v klubu. Společně zabojujeme o co nejdelší pobyt v reprezentaci.“
Jaké to bude bez Michala?
„Určitě mi bude chybět. Nešlo o naše rozhodnutí, že bychom chtěli jít od sebe, vyplynulo to ze situace. Kärpät (Oulu) chtěl jen centra, vzal Michala a já čekal na jinou nabídku. Nějaké možnosti v zahraničí byly, ale ne tak zajímavé, proto jsem se rozhodl jinak.“
Co na to říkali u vás doma, že jdete s bráchou od sebe? Všichni v branži vás brali v podstatě jako nerozlučná dvojčata.
„Doma padala slova o tom, že aspoň teď budou sledovat dvakrát tolik hokeje... (usmívá se) Uvidíme, není vyloučeno, že se v příštích sezonách zase někde potkáme.“
Nakolik se tahle změna promítne do vašeho hokeje, když jste hromadu let zvyklý na stejného centra a oba ze spolupráce čerpáte?
„Jsem na to hodně zvědavý. Bude to samozřejmě nezvyk. Odehráli jsme toho spolu fakt hodně. Ale občas došlo i na zranění jednoho z nás a poradili jsme si bez toho druhého vedle sebe.“
Uvítal byste, kdyby váš nový centr hrál podobně jako Michal?
„Jako hráč se musíte umět přizpůsobit komukoli. Nejde si myslet a upínat se k tomu, že budete hrát celou kariéru s jedním centrem. Věřím, že i mě nová situace posune jinam, dál. Třeba to ze mě udělá komplexnějšího hráče.“
Do jaké míry jste stíhal pozorovat napínavou sedmidílnou sérii Třince s Budějovicemi, kde zrovna z vašeho pohledu bylo opravdu co sledovat?
„Určitě jsem ji sledoval. V Třinci mám pořád spoustu kamarádů, 95 procent kluků znám osobně. Třeba s Danem Voženílkem jsem se v Třinci nepotkal, ale jsme hodně dobří kamarádi, stále si píšeme. Udržujeme kontakt na dennodenní bázi. Rozebíráme spolu každé rozhodnutí disciplinární komise… (usmívá se) Klukům hodně fandím a věřím, že si povedou ještě o fous lépe, než si proti nim vedly Budějovice. A že ten obrat dokonají. Tedy… Jako kamarád třineckých kluků doufám, že to otočí, ovšem s těžkým srdcem a reálně vzato musím konstatovat, že kvalita kádru Sparty je obrovská. A kdyby prohrála čtyřikrát v řadě, finále hrát fakt nemůže. Ale třeba touhle větou třinecké kluky ještě víc namotivuju.“ (usmívá se)
Osobně pamatujete i série se Spartou, která začíná mít náboje na Třinec. Všímáte si toho?
„Jo, už loni měla Sparta super tým, jen to nezvládli úplně v hlavě. Platí, že Třinec se umí dostat do hlav protihráčů. Především tehdy, pokud dá první gól. Letos Sparta ukázala velkou sílu hlavně ve druhém zápase doma, kdy dokázala v závěru srovnat a rozhodnout prodloužení. A ve třetím utkání to urvala v podobném duchu, Třinec ji tlačil. To je u Sparty rozdíl oproti loňsku. Kvalitu má po všech stránkách obrovskou.“
V extraligovém play off se hodně diskutují výroky disciplinární komise, jak to chodí ve Finsku?
„S klukama jsme se tu bavili, že chyby se dělají v každé lize. Všude, i ve Švédsku na ně narazíte. Stane se. Rozhodčím vůbec nezávidím, tlak na ně je obrovský. Každý hit, každý faul se všude pitvá. Chyby děláme my hráči a dopouští se jich i sudí. To je normální. Můj názor je, že by pomohlo, kdyby v extralize hráči s rozhodčími vydali svá prohlášení o zakopání válečné sekyry a mohlo se začít s čistým stolem. Protože takhle se napětí a dusno neustále stupňuje, je to horší a horší.“
Někdy mám pocit, že se rozhodčí modlí, aby play off skončilo.
„Přesně tak.“
S Jukuritem jste si vedli výborně v základní části, ovšem v play off jste zakopli hned na první překážce proti Oulu. Panovalo velké zklamání?
„Hlavní sezona byla vážně skvělá, play off se tolik nepovedlo. Měli jsme na to vyhrát druhý a třetí zápas série, ale nezvládli jsme to. Za stavu 3:0 už to bylo těžké. Prohráli jsme dvakrát v prodloužení, i ten poslední duel. Stačilo málo a mohlo to být naopak. To je hokej a život. Nezbývá než se poučit.“
Splnila se vám očekávání s Michalem, která jste do dvouletého angažmá v Jukuritu vkládali?
„Určitě. S bráchou jsme si dokázali, že i ve Finsku můžeme hrát hokej, jaký jsme předváděli v Třinci. Co nám trenér slíbil, to se i stalo. Hráli jsme první nebo druhý útok, měli hodně času na ledě. Druhou sezonu jsme byli zcela zdraví a ukázali, co v nás je. Oba nás finská liga posunula výkonnostně výš a připravila tak, že já osobně věřím, že se posunu dál i v extralize. Za poslední dobu se nesmírně zkvalitnila, spousta kluků se teď bude vracet ze Švédska i z Ameriky. Naše liga je daleko kvalitnější než dřív.“
Bude vám Finsko chybět?
„Ukáže čas. Možné to je, teď je to stále čerstvé. Když jsme s přítelkyní opouštěli byt a město, byli jsme smutní. To je život, čeká nás nová výzva, nový tým.“
O Budějovicích se v nadsázce říká, že je to česká Kalifornie…
„Uvidíme… (směje se) Jak vždycky říkal náš vedoucí v Třinci: Všechno se včas dozvíte…“
