Na premiérovou branku v národním týmu čekal 19 zápasů. V sobotu v zaplněné KV Areně se Michal Kovařčík konečně dočkal. I díky jeho příspěvku zvládla reprezentace proti Německu i druhý přípravný zápas a vyhrála 4:2. „Hlavní byla výborná práce bráchy s Ádou (Adam Kubík), kteří mi šanci vybojovali. Jel jsem po levé straně a puk mi trochu skákal. Jen jsem to hodil na branku a se štěstím o tyčku, takzvaně na Vožucha, to tam padlo,“ smál se šikovný útočník.
Vstřelil jste první gól po 19 zápasech. Úleva?
„Jo, asi jo. (usmívá se) Abych řekl pravdu, moc mě to nesvazovalo. Považuji se hlavně za hráče, který šance vytváří. Spíš přemýšlím nad tím, že nemám víc nahrávek. Samozřejmě to ale úleva je. Už mi nikdo nemůže říkat, že mám v kolonce nulu.“
Ale góly by k šikovnosti měly patřit také, ne?
„Určitě. Možná mi pomyslný kámen ze srdce spadl. Devatenáct zápasů je dlouhá doba, takže jsem určitě rád.“
Kudy jste to do branky vlastně procpal?
„Hlavní byla výborná práce bráchy s Ádou (Adam Kubík), kteří mi šanci vybojovali. Jel jsem po levé straně a puk mi trochu skákal. Jen jsem to hodil na branku a se štěstím o tyčku, takzvaně na Vožucha, to tam padlo. (směje se)“
Čekali jste před dvojzápasem s Němci, že budete tolik střelecky dominovat?
„Jsem možná i mile překvapen, jak jsme dokázali hru kontrolovat v obou utkáních. Myslím, že jsme byli lepším týmem a šli jsme do toho od začátku.“
Byla nejlepší pasáží druhá třetina nebo utkání celkově plynulo správným směrem?
„Myslím, že plynulo. Co jsme si řekli, to jsme plnili. Když měli šanci, bylo to jen po naší chybě. Nechci říkat, že žádné neměli, ale fakt jsme hráli dobře.“
Plynul tlak i z výborných vhazování?
„Já o tom nemůžu moc mluvit, protože jsem podle mě měl negativní skóre. Vhazování má ovšem velkou zásluhu. O puky nebojujete a od začátku střídání je máte na holi.“
Puk už máte schovaný?
„Ano, už mi ho kustod dal, mám ho u sebe a půjde na poličku. (usmívá se)“
Máte tam i kotouče z ostatních soutěží, ve kterých jste vstřelil branku?
„Jojo, jsou tam všechny z prvních gólů. Mám jich asi šest. Tenhle jediný chyběl.“
V obou zápasech vám Němci ujeli jen jednou. Je to pro tým dobrá vizitka?
„Určitě je to dobré. Pan Rulík nám na každé poradě říká, že se nemáme nechat soupeřem přeskočit. Musí nám pořád jet nohy. Docela dobře jsme to plnili, protože vyložených šancí moc neměli. Plyne to z dobré defenzivní hry.“
Je pro tým dobře, že jdete všichni do dalšího přípravného týdne?
„Určitě je dobře, že se to nemění. Hráči, co přijdou, jsou ale vždycky hrozně kvalitní. Je více méně jedno, s kým hrajete. Když ale můžete hrát pár zápasů po sobě se stejnými kluky, je to výhoda.“
Nebo to vypovídá o tom, že jste tady všichni kvalitní hráči.
„Určitě. (směje se)“
S bráchou jste na sebe zvyklí, ale vypadá to, že vám je celkem jedno, kdo k vám nastoupí. V obou duelech jste si vytvářeli šance. Je to tak?
„Vždycky si s Ondrou říkáme, že je nám jedno, koho k nám trenér dá. Chemii mezi sebou máme a třetí hráč nás vždycky výborně doplní. Nemůžeme si na nic stěžovat.“
Asi jste už zaregistroval, že Třinec postoupil do finále. Vy jste s ním vyhrál tři tituly, tak co na historickou otočku říkáte?
„Je to neskutečné. S bráchou jsme pořád v kontaktu s Vožuchem (Daniel Voženílek) a s Nestym (Andrej Nestrašil). Po každém zápase jsme to řešili. Strašně jsem jim přál. Otočit sérii z 0:3 se ještě nikomu nepovedlo. Třinec to dokázal a přeji jim do finále hodně štěstí. Po dvou sedmizápasových sériích to ovšem bude hodně těžké. Jsem na to zvědavý.“
