Boj Čechů se spánkem. Prášky ne, hrozí závislost. Pavelec měl recept
Doma je zvyklý být v tu dobu dávno v pelechu. Při světovém šampionátu to nejde. Proč? Protože ještě hraje zápas… Což je třeba případ bojovníka Daniela Voženílka. Pozdní utkání dávají hokejistům zabrat a řeší, jak spánek dohnat. Zvlášť ti, kteří jsou z extraligy zvyklí na dřívější začátky. Celkem se hraje ve skupině pět českých utkání od 20.20 hodin a pouze dva od 16.20. Proč? Klíčové slovo mají televize, pro které je to mnohem výhodnější. „Bereme to jako fakt,“ říká generální manažer Petr Nedvěd.
Špičkoví sportovci dobře vědí, že kvalitní spánek je nedílnou součástí profesionálního výkonu. Pokud chybí, může to mít neblahý dopad.
Proto jsou pozdní starty utkání rezonujícím tématem v reprezentaci. „Abych řekl pravdu, já bych tak pozdě hrát nechtěl. Protože mně většinou trvalo tři až čtyři hodiny, než jsem usnul. Jak je tělo rozpumpovaný,“ vzpomíná Nedvěd, někdejší útočník a dnes GM českého souboru.
Režim je rozhozený. Třeba Voženílek chodí spát většinou nejpozději kolem půl desáté, maximálně v deset. Tedy v době, kdy v O2 areně ještě zuří boje na ledě.
„Já to mám podobný. V deset si zapnu Události komentáře a u nich hned vytuhnu. To člověka zaručeně uspí. Teď to jaksi nejde,“ usmívá se Ondřej Pavelec, trenér brankářů. Ten sice má na střídačce tablet, ale těžko si na něm pustí zprávy…
Řeší to i obránce Michal Kempný. Muž, jenž je vyhlášený tím, jak se o svoje tělo stará. Strava, spánek, regenerace, otužování. Prostě nic nepodcení. Ráno je zvyklý si prohřát tělo infračerveným panelem, potom si udělá dechová cvičení.
Před spaním používá brýle proti modrému světlu, aby neunavil oči. Hned po utkání do sebe dostane hodně magnesia, tím nahecované tělo i svaly trochu zklidní. „Potom používám melatonin, který taky podpoří to, aby se mi začalo chtít spát,“ popisuje Kempný užívání látky, které se říká hormon spánku.
I tak se mu ale nedaří zabrat dřív než ve dvě hodiny. Nezvyklé je už jenom to, že o půlnoci mají hráči večeři. Naládují se v době, kdy normálně už dávno oddychují v posteli. Jinak to ovšem nejde. Po vyčerpávajícím boji je třeba se najíst.
A jak usnout? Na to neexistuje univerzální rada. Někdo kouká do stropu, někdo se podívá na film. Někdo si zobne prášek na spaní. „Ty já ale vůbec neberu. Prostě ležím a snažím se zabrat,“ popisuje Voženílek s tím, že dlouho civí do stropu.
Pavelec: Pomáhalo mi pivo
„Mně vždycky pomohlo jedno pivo. A usnul jsem jako špalek,“ vybavuje si někdejší brankář Pavelec, mistr světa z roku 2010. Ani on nikdy nepotřeboval tabletky na spaní. Ty totiž bývají hodně ošidné. Závislost na nich vzniká velmi rychle. „V dnešní NHL je tohle obrovský problém,“ nezastírá ani Jakub Voráček, znalec zámořského zákulisí, který v nejlepší lize světa naskočil k více než tisícovce partií. Ne, tohle tedy není cesta.
„Já jsem si prostě šel zapnout nějaký film, u kterýho jsem usnul. Nepřevaloval jsem se v posteli. To by ničemu nepomohlo,“ vybavuje si Nedvěd. Hokejisté vám potvrdí, že v tu chvíli je těžké z hlavy vytěsnit, co se dělo na ledě. Čím třaskavější emoce, tím víc mozek odmítá dát pokyn ke zklidnění. Kdo tohle dokáže rychleji, může z toho pak profitovat i na ledě.
Za pozdější začátky lobbují především televize. Pro ně je výhrou, pokud je zápas vysílaný v jejich prime timu. „Určitě to není tak, že bychom my jako pořadatelé schválně chtěli hrát co nejpozději. Pro hráče to není až taková výhra. Je to hlavně na televizích,“ vysvětluje Jan Černý, generální sekretář svazu.
Pět českých utkání v základní fázi startuje od 20.20 hodin. Pouze dva o čtyři hodiny dřív. „Mám dojem, že v roce 2015 jsme jich tolik večer nehráli, ne?“ vybavil si Pavelec, jenž tehdy plnil roli jedničky.
Před devíti lety se hrálo od 20.15 a večerní utkání byla čtyři. Tři odpoledne. Teď je poměr ve prospěch nočních duelů ještě výraznější.
„Nevadí nám to, bereme to jako fakt,“ říká k tomu asistent Jiří Kalous s tím, že stejně nic neovlivní. Pozdějším začátkům ale uzpůsobují další program. Tak, aby měli hráči možnost se dostatečně vyspat přes den.
Jiná možnost není. Protože v době, kdy normálně ulehají, v Praze před vyprodaným bouřícím kotlem bojují o body.
