Nečas po prvním startu: Usnul bych lusknutím prstu. Číslo nechal Pastovi
Když před sobotním zápasem s Velkou Británii ohlašovali českou sestavu, sklidil asi největší aplaus. Martin Nečas měl za sebou neskutečně hektický den, na cestě ze zámoří se prospal pár hodin. Ale moc toužil po příletu nastoupit. Zahrál si přesilovku i oslabení, měl pár nebezpečných momentů. „Kdybych se cítil stejně v play off a hrál takhle, myslím, že bych se na led moc nedostal. Teď bych usnul na lusknutí prstu,“ přiznal po vítězství 4:1.
Chtěl jste nastoupit, abyste se rychleji srovnal se změnou? Jak se vám hrálo po tak náročném dni?
„Byl to dlouhý den, ale jsem rád, že jsem se připojil, trochu se projel po ledě a vyhráli jsme. Bylo fajn to rozjezdit a trošku si zvyknout, dostat se do toho. Moc dobře jsem se necítil, ale chtěl jsem nastoupit. Už když jsem letěl zpátky, věděl jsem, že jestli nebudu mít zpoždění a zápas stíhám, budu hrát. Povedlo se. Není na co čekat a unavený bych byl stejně. Ale teď potřebuju hlavně dobrý spánek, regeneraci. A pak to rozjedeme s Kanadou.“
Vyzkoušel jste všechno, hrál pět na pět, pět na čtyři, dokonce i čtyři na pět. V NHL však oslabení nehrajete, že?
„Možná rok jsem ho nehrál, sezonu předtím ano. Tak nějak vím, jak ho hrát. Není problém. Ale je tu hodně nových věcí, je to o improvizaci na ledě. Snažím se s klukama mluvit, pomáhat si.“
Byla velká změna přejít na větší led a jiný hokej?
„Pro mě osobně to bylo těžší než play off NHL. Kdybych se takhle cítil v play off a hrál takhle, myslím, že bych se na led moc nedostal. Určitě je to ale jiný hokej. Zvlášť proti Británii, která jen brání. Zápas s Kanadou bude zase úplně jiný, hrají víc do útoku. Beru to ale spíš z osobního pohledu, jak jsem se cítil. Věřím, že to bude lepší.“
Co fanoušci a kulisa v hale?
„Neskutečná. To je něco, co se může stát jen Česku. Klobouk dolů. Tak nějak jsem to očekával, viděl jsem to v televizi. Bylo to super, proto jsem tady. Kdyby se hrálo v jiné zemi, tak rychle neletím. Tahle příležitost se může naskytnout jednou za kariéru. Neskutečný, paráda. Člověk si to užívá.“
Jak se vám zamlouvala spolupráce v lajně s Ondřejem Palátem a Davidem Tomáškem?
„V první třetině jsme měli pár šancí, ale neproměnili. První zápas se dá hrozně těžko hodnotit. Oba dva jsou ovšem dobří hráči, musí nám to sednout.“
Co únava?
„Těším se do postele. Za poslední dva dny jsem spal nějaké tři, čtyři hoďky. Takže to chce trošku dospat. Možná usnu právě tady a teď. Usnu na lusknutí prstu. Na hotel to ale nemáme daleko, jen kousek. A jsme v soukromí.“
Nastoupil jste s číslem 98. Pokukoval jste po své obvyklé osmaosmdesátce?
„Tu schovám pro jednoho hráče, jestli ho znáte (David Pastrňák). Kdyby dojel, má ji nachystanou. Dostane přednost, vždyť je náš nejlepší hráč.“
