Gudas překonal otce, pak si zabejkal a ocenil lidi: Jsme hokejový národ
Když při hymně stoupala česká vlajka, pořádně se do toho opřel a zplna hrdla zpíval. Po dekorování vítězů přišel od ledu mezi prvními. S mistrovskou čepicí a na krku se zlatou medailí. „Konečně se to povedlo. Pořád si neuvědomuju, co se vlastně stalo,“ svěřil se Radko Gudas, když český tým vybojoval první titul po čtrnácti letech. „Byla to otázka jedné, dvou chyb. Jsem rád, že ji udělali oni, ne my,“ řekl po finálovém vítězství 2:0 nad Švýcary.
Když hrála hymna, bylo vidět, jak jste si od plic zazpíval. Co se ve vás odehrává?
„Zabejkal jsem si, krásný. Pořád si nemyslím, že si uvědomuju, co se vlastně stalo. Hala nás tlačila celou dobu. Měli jsme trochu opatrnější začátek, ale postupně jsme se zlepšovali, jak šel zápas dál. Potom Pasta neuvěřitelný gól a to nás vlastně dotlačilo až k vítězství, Dosty to neuvěřitelně zavřel. Je super ho mít takhle vzadu. Myslím, že mi to dojde až v příštích pár dnech.
Je až pohádka, že David Pastrňák dal jediný gól a zrovna ten vítězství, zlatý ve finále.
„No, šetřil si to na ten nejdůležitější moment. Je světová třída.“
Švýcaři byli celý zápas velmi jedovatí. Jak těžké to s nimi bylo?
„Celý turnaj hráli skvěle. První zápas jsme s nimi měli taky velké problémy, hrají týmový hokej. Dneska to byla otázka jedné, dvou chyb. Jsem rád, že ji udělali oni, ne my. Dosty to zavřel, byli jsme hladoví. Konečně se to povedlo.“
Od začátku jste měli dost střel a šancí, ale dlouho byl stav bezbrankový. Věřili jste, že to zlomíte?
„Jo. Po první, druhé třetině nikdo nepochyboval. Věděli jsme, co chceme hrát, a nechtěli to otevírat. Chtěli jsme hrát zodpovědně zezadu a všichni útočníci bránili na plné pecky, snažili se to dávat. Myslím, že jsme měli trošku pomalejší rozehrávku, ale nakonec jsme to zlepšili. Útočníkům jsme nabídli něco, s čím pak mohli u modrých čar pracovat.“
Co když jste vyhodil puk mimo hřiště a dostal jste trest? Trnul jste hodně, aby z toho něco nebylo?
„Seknul mi do hokejky, neměl jsem jak puk dovřít. Naštěstí jsme to ubránili a zbytek je historie.“
Váš otec zlato nezískal, z olympiády i šampionátu má bronzy. Takže jste ho přeskočil.
„Konečně. (směje se) Nebude si mě aspoň dobírat, mám něco na něj zpátky.“
Jak pomáhala atmosféra?
„Jsme hokejový národ a Češi to jen dokázali, návštěvností, tím, že nad námi nezlomili hůl, když se jim nelíbila nominace, chodili do haly a tlačili nás a věřili, že to tím srdcem dokážeme urvat.“
Přijeli tři důležití hráči, ale důležitá byla i vaše týmovost, že všichni přijali a plnili svou roli. Souhlasíte?
„Stoprocentně. Přijeli hráči světové třídy, nesnažili se hrát na sebe, zapojili se skvěle do systému, hráli zodpovědně. Nikdo nehrál vyloženě na jednoho nebo na druhého, hráli jsme kompletně jako pětka, kompletní mančaft. A to myslím, že z nich dělá skvělé hráče, jací jsou. Dokážou se přizpůsobit celku a vědí, jakým způsobem tým hraje, a dokážou i v tomhle systému vynikat.“
Už před turnajem jste říkal, že třeba navážete nějaké nové životní přátelství. To se asi povedlo, ne?
„Myslím, že určitě. Poznali jsme se mnohem líp, než jsme čekali. A takovéhle momenty vždycky sbližují, takže stoprocentně. Jsem hrozně rád, že jsem tyhle kluky poznal, mám takovýhle zážitek a takové vzpomínky.“
Při ceremoniálu tam kolovala jakási láhev. Připravili kustodi nějakou dobrotu?
„To jsme ještě dopájeli vodu. Všichni jsou vyčerpaní, je to náročný turnaj. Hráli jsme šest zápasů za devět dní, potom čtyři za šest dní. Spíš jsme doplnili tekutiny, raději bychom si otevřeli pivo. Ale to ještě chvilinku počká. Dopili jsme Gatorade, co jsme měli na střídačce.“
