Z Romana Červenky se stal výjimečný lídr. Svou vůdčí roli znovu předvedl na zlatém mistrovství světa. Kapitán a šéf, tady není co řešit, ale současně platný útočník, který posbíral 11 bodů (3+8). Zaujal i ve chvíli, kdy se kabina chystala, že bouchne lahve se šampaňským. Vevnitř čekal i prezident Petr Pavel a tiskový mluvčí vedle Červenky podupával, že už je čas jít. „Počkej ještě,“ s klidem oznámil kapitán a pokračoval v rozhovoru. Vychutnával si u toho pivo z plechovky.
Chutná teď nejvíc?
„Chlapi, já ani nevím, kdy jsem měl pivo naposledy.“
V Tampere při bronzu dva roky zpátky?
„To je možný. (usměje se) Je to neskutečný pocit, jak všechno dopadlo. Finále bylo hrozně těžké, víte, jak jste blízko. Vnímáte obrovský tlak, nechceš přijít o šanci. Já věděl, že pro mě už se opakovat nebude. Takže tlak byl vážně velký, že chcete všechno dotáhnout a udělat poslední krok. Zvládli jsme to.“
Co je nejtěžší, když stav pořád drží 0:0 a víte, že může rozhodnout jeden odraz, blbá chyba?
„Vlastně úplně všechno. Bylo velké vedro a vy cítíte, že záleží na jednom gólu a někomu tam spadne. Lukáš Dostál byl neskutečný a pak se ukázal jeden hráč v pravou chvíli, což byl David. Přesně, když jsme to potřebovali. Celý turnaj jsme hráli jako tým, i když přijeli kluci z NHL, ode všech jste viděli obětavost pro tým.“
A celý turnaj jste stoupali výkonem nahoru.
„Právě, to je druhá důležitá věc, zlepšovali jsme se. Samozřejmě to bylo tím, že přijeli skvělí hráči, ale drželi jsme pořád vysokou úroveň v pojetí týmové hry. V play off jsme sehráli skvělé zápasy proti těžkým soupeřům.“
Je nejcennější, že po mistrovství se dá říct, že jste celý turnaj hráli skvěle? Žádná náhoda o jednom zápase, který vyšel.
„Jo, my nemluvili o velkých plánech, ale potichu jsme věřili, že můžeme zvládnout velké věci a můžeme porazit každého. Každý další zápas znamenal nový test, pak přijeli kluci z play off NHL, zapadli skvěle do týmu. Dali nám ještě větší jistotu týmu a nikdo si nepřipouštěl, že když přišel konkrétní den v play off, měl pro nás turnaj skončit. Platilo to pro čtvrtfinále, to samé semifinále. Nikdo si nepřipouštěl, že bychom nehráli v neděli večer.“
I když Švédsko vypadalo s beky typu Karlsson a Hedman extrémně nadupaně?
„Ani i když Švédi měli skvělý tým a asi byli favoriti. O to je to pro nás všechno cennější. Je to dobrá ukázka, že když hraješ srdcem, máš skvělé hráče, všechno se takhle sejde, můžeš turnaj vždycky zvládnout.“
Jste jediný z týmu, kdo zažil finále z roku 2010. Pomohly třeba nějak zkušenosti ze zlatého zápasu, který se hrál před 14 lety?
„V roce 2010 to bylo úplně jiné, tam se nedařilo. Tým nebyl tak silný jako teď. Tady jsme věděli, že tu sílu máme. Přehráli jsme Ameriku, pak jsme přehráli Švédy, sebedůvěra v týmu byla. Jen nevím, jestli to všichni vnímali takhle jako já, ale pro mě bylo vážně hodně těžký, že jsme hrozně blízko a hrajeme finále doma. Tlak doma je, i když si ho připustit nechcete, je tam. Ani náhodou nechceš šanci pustit.“
Článek pokračuje pod grafikou
Ve Švýcarsku začnete na podzim devátou sezonu. Bylo i za daného pohledu finále výjimečné?
„Nechtěl jsem se do Švýcarska vracet, že mě porazili ve finále, to říkám upřímně. I když tam spoustu kluků znám a Švýcarsko mám rád, strávil jsem tam kus života, prestižní finále trošku bylo. Porazili nás ve skupině a tohle byla odveta.“
Měl jste čas o něčem přemýšlet, když v hale zůstalo 17 tisíc lidí a vy jste přebral pohár pro mistra světa?
„Emoce, které u toho zažíváte, se vůbec nedají popsat. Celý zápas cítíš, že bude o jednom gólu. A když tam padne, vyjede euforie a necháš na ledě všechno. Jak padl gól, tak jsem věřil, že už výsledek nemůžeme pustit. Všichni hráči si zaslouží velký respekt, protože jsme hráli jako tým. Jinak tenhle turnaj nemůžeš vyhrát.“
Je zlato z MS v Praze vrcholem kariéry?
„Záleží, v jaké části kariéry takové věci dokážeš, spoustu kluků toho má ještě hodně před sebou. Ale pro mě vyhrát doma speciální je a hodně. Lidi nás tady tři týdny podporují, bylo neskutečné s jakou energií a i díky nim jsme zápasy zvládli otočit a uhrát. Každý zápas byl výjimečný, i když jsme hráli proti Britům? Nechci nikoho urazit, nebo podcenit. Ale vnímáte, jak je tady přes 17 tisíc lidí. To z vás vyndá absolutní maximum.“
Jestli jsem správně slyšel Jakuba Voráčka v přenosu České televize, říkal, jak si jeho syn hraje na Romana Červenku. Asi dobrá výchova, ne?
„To je divný. (rozesměje se) Ale taky je to moc hezký.“
Možná to k vám nedolehlo ještě naplno, ale v televizi se na vás dívaly přes tři miliony lidí. Fanoušci k vám teď vzhlíží, díky vašemu výkonu a vystupování se může o pár dětí víc prohánět s hokejkou. Bude těžké být vzor?
„Je to nějaký závazek, ale je potřeba říct, že je za tím spousta práce. Kemp byl dlouhý, byli jsme pohromadě delší dobu a jak jsem říkal, když někdo přijel z NHL, zapadli do týmu. Když jste součástí kabiny a týmu, cítíš, že je uvnitř vnitřní síla. Někdy tam je, někdy není. Ale letos tam prostě byla.“
Upřímně, cítil jste sílu z vašeho týmu i po Brně? Na posledním přípravném turnaji jste třikrát prohráli, trenéři točili hodně hráčů, testovalo se.
„Věřit se musí vždycky. My jsme taky pár věcí taky v systému upravili, když jsme přijeli do Prahy. Věřil jsem, že... (chvíli přemýšlí). Když budeme hrát doma, budeme se bavit o věcech, začne všechno lépe fungovat. V Brně nás bylo hodně, nikdo nevěděl, kdo bude v týmu a kdo ne. Nebyl prostor se ani o detailech bavit. Ale když jsme přijeli sem do Prahy, tak si všechno sedlo. Řešili jsme detaily hry, věděli jsme, kdo a co bude hrát. Šli jsme si za tím, co se povedlo v neděli.“
Už jste to naznačil, ale velkým faktorem byl Lukáš Dostál. Věděl jste vlastně vůbec před MS, co mladý brankář umí?
„Neskutečný. Neskutečný, fakt ohromný. V něm byla taková jistota hlavně v play off, že vám to až bere dech. Ve finále to tam taky nějak skákalo po tyčce, ale jako hráč cítíte, jakou jistotu v Lukášovi máte. On si všechno tohle zaslouží za to, jak pracuje a jaký je to kluk. Strašně mu přeju, aby se mu dál takhle dařilo a měl skvělou kariéru. Bez něj bychom mistrovství světa nevyhráli.“
Kompletní ZNÁMKOVÁNÍ českých hokejistů si prohlédněte ZDE>>>
Bodování Čechů na MS podle eliteprospects | |
Vladimír Martinec | 111 (53+58) |
Jiří Holík | 95 (50+45) |
Václav Nedomanský | 92 (65+27) |
Josef Maleček | 87 (50+37) |
Ivan Hlinka | 87 (43+44) |
Vladimír Zábrodský | 86 (54+32) |
Roman Červenka | 77 (27+50) |
Jaromír Jágr | 75 (35+40) |