Jdeme si hrát: Nejcennější titul? Ten pražský to není. Popsali jsme proč
Srovnáváme těžko srovnatelné a dobře to víme. Ale stejně do toho jdeme, bereme to jako hru a veskrze příjemný průlet zlatou minulostí. Proč si nepřipomenout časy, kdy se národ brodil euforií a děkoval hráčům za skvělé zážitky? V úterý jsme vás nechali v anketě hlasovat, který ze sedmi triumfů, jež český hokej vylovil z 31 šampionátů od rozdělení federace, je pro vás nejcennější. V tuto chvíli na vaše hlasy výrazně vede aktuální pražské zlato následované rokem 2010. My v deníku Sport jsme volili jinak... Pro nás vítězí Vídeň 2005, tady přinášíme argumenty proč. Určili jsme ještě pořadí na druhém a třetím místě, dál jsme si rozdělovat netroufli. Speciální Sport Magazín po MS objednávejte ZDE>>>
Nejcennější titul podle Sportu
Zlatý valčík na parketu hvězd (MS 2005, Vídeň a Innsbruck)
2. místo podle Sportu
Český festival ve velkolepé show (MS 2024, Praha a Ostrava)
3. místo podle Sportu
Blamáži se dívali do očí. A pak… (MS 2010, Mannheim, Kolín n. Rýnem, Gelsenkirchen)
Příběhy, výsledky i českou sestavu všech zlatých šampionátů samostatné historie si projděte zde >>>
A jak jste zatím hlasovali?
Teď už ty naše argumenty pro zlaté Rakousko v roce 2005:
Nejlépe obsazený turnaj, prošpikovaný hvězdami NHL na soupiskách všech velmocí. Dominance českého souboru ve finále proti Kanadě s čistým kontem navrch. Odplata Americe za rok starou ránu do srdce na šampionátu v Praze. Srážka s osudem přišla opět ve čtvrtfinále, znovu došlo na nájezdy, ale tentokrát z nich vyšli Češi jako vítězové.
Pojďme se na chvíli zavrtat do soupisek semifinalistů, z každé vybereme pět jmen. Ať si připomeneme, o jak luxusní akci ve městě valčíků se tenkrát jednalo:
Kanada: Brodeur, Nash, Heatley, Thornton, Marleau… Dobře, tak šest. Ještě Smyth.
Švédsko: Zetterberg, Alfredsson, Henrik a Daniel Sedinové, Kronwall.
Rusko: Ovečkin, Malkin, Dacjuk, Kovalčuk, Jašin.
Česko: Jágr, Straka, Ručinský, Prospal, Vokoun.
A ještě dejme Slováky, protože ti sestavili Dream Team a ve čtvrtfinále jen těsně 4:5 podlehli později stříbrným Kanaďanům. Takže: Chára, Šatan, Hossa, Demitra, Gáborík, Pálffy, Zedník, Višňovský… Pardon, ani tady u pěti jmen nejde skončit.
Růžička a smazaná sezona NHL
Kouč Vladimír Růžička tehdy zastával pozici šéfa české smečky necelý rok, kdy nahrazoval tragicky zesnulého Ivana Hlinku před Světovým pohárem 2004. Už na World Cupu si jeho družina vedla znamenitě, dostala se až mezi elitní kvartet do Toronta, kde v semifinále sehrála senzační part proti domácím Javorům, jimž podlehla až v prodloužení 3:4. Zámořští novináři se předháněli v superlativech při hodnocení výkonu české party.
Za oceánem však následně nastal rozkol mezi Ligou a hráčskými odbory, celá sezona se škrtla, a tak většina borců se setkala až na jaře ve Vídni a Innsbrucku. Národní mužstvo na znamenitě obsazeném MS poprvé ukázalo sílu výhrou 5:1 nad Slováky, porážka 1:2 se sbornou přitáhla do čtvrtfinále neoblíbený výběr USA.
Rok stará paralýza v tehdejší Sazka aréně se všem vkrádala na mysl, jakmile český výkvět pochodoval na druhou přestávku při manku 0:2. Tehdejší generální manažer týmu Zbyněk Kusý s telefonem u ucha začal řešit technické náležitosti pro případ vyřazení a smutnou štreku domů. Ale nebylo to třeba!
Pamětníci si možná vybaví zatraceně důležitý detail. Pumelice Jiřího Šlégra zkraje třetího dějství poničila masku Ricka DiPietra, náhradní neměl, a tak si půjčil helmu parťáka Conklina. DiPietro byl rázem zbaven kouzla. Marek Židlický záhy ranou od modré propálil brankáře Islanders. V 50. minutě pak po skvělé akci Aleše Hemského srovnal Jaroslav Špaček. Ufff…
Vokoun zaplašil strašáka
Šlo se do nastavení a poté do nájezdů. Hororový biják rok starých prohraných penalt s Američany vzbuzoval těžké obavy, svíral žaludek. Jméno Andyho Roache, defenzivního záškodníka z Mannheimu, a jeho blafák Vokounovi si skalní český fanoušek pamatuje dodnes. I následné hrobové ticho v obří budově.
Ve Vídni byl Roach u toho taky. A taky že ho kouč Laviolette nominoval do rozsudkové sestavy. Popravčí z Prahy si však na skvěle nastaveného Tomáše Vokouna nepřišel, vůbec nikdo ze zámořské bandy! Strážce českého plamene vychytal Knubleho, Weighta, Modana a pak i Roache. Na druhé straně neproměnili Hlaváč, Jágr, Hemský, ale protože Martin Ručinský hned zkraje ano, psychicky vyčerpávající svár s osudem Češi přežili.
Právě tenhle moment vítěze nastartoval a krásně nakopl. Ačkoli v semifinále byli Švédové mírnými favority, rozdílový gól Radka Dvořáka z 65. minuty na 3:2 vyslal národní mužstvo do titulové řeže. Příkladně semknutou partu českých pracantů už nemohla zastavit ani Kanada, jež v semifinále odstavila pyšné Rusy 4:3.
Výsledek 3:0 mluvil jasnou řečí a příběh zlomeného malíčku Jaromíra Jágra z utkání s Německem dostal zlatou pečeť. Kanaďané brali stříbro se skřípěním zubů, což dokazoval i moment ze závěru rozhodnuté partie, v níž „Captain Canada“ Ryan Smyth zuřivě osekával kotníky beka Jiřího Fischera. Bourák z Detroitu se jen blaženě usmíval.
