Nemocný Flek se bál: Dostanu medaili? Neskutečné vidět, jak to Gudy řeže

O ty největší zápasy v play off Jakub Flek přišel. Čtvrtfinále s USA, semifinále se Švédskem i finálovou bitvu proti Švýcarsku sledoval nuceně v civilu. Dvakrát rovnou v posteli, neboť mu nebylo dobře. Zlatý gól David Pastrňáka už viděl v televizi v týmové šatně, kam přispěchal po druhé třetině. Aby byl připravený na závěrečné oslavy. „Byl jsem víc nervózní, než kdybych hrál,“ líčí rodák z Mariánských Lázní v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. 

Kdybych vám řekl, ať si jdeme dnes zahrát hokej, co byste mi odpověděl?
„Hele, určitě bych nešel. Fakt ne. (smích) Sezona byla dlouhá, náročná a s tím nejkrásnějším koncem, který si člověk může představit.“

Když vás vedení reprezentace vyškrtlo ze soupisky kvůli nemoci, neměl jste strach, že přijdete o medaili?
„Samozřejmě jsem se ptal: To teď nedostanu medaili? (úsměv) Odehrál jsem sedm utkání v základní skupině a najednou mě vymažou, jako bych tu ani nebyl? Naštěstí jsem se dozvěděl, že se může vyměnit hráč jedině za předpokladu, že už na turnaji nenastoupí. Kdybych onemocněl v průběhu šampionátu a bylo by jasné, že se stihnu do konce uzdravit, nešlo by to. Ale tady se jednalo o poslední zápas. Medaili mám právem, takže dobrý.“

Co vám přesně bylo?
„Nebyla tam jenom vysoká horečka. Šlo o nějakou angínu, bral jsem antibiotika. První den jsem dostal horečky a myslel jsem si, že jde o jednodenní záležitost, kdy tělo reaguje na únavu. Rval jsem do sebe paralen, brufen. Brutálně jsem se vypotil. Říkal jsem si, že se vyspím a bude to dobrý. Jenže druhý den mi hodně otekl krk, měl jsem na mandlích čepy. S antibiotiky opravdu hrát nešlo. Ani jsem nejedl, neměl jsem chuť k jídlu. Jenom jsem si zavolal o polívku. Nic jiného jsem do sebe nebyl schopný za dva dny nasoukat.