Gudasovi v Síni slávy Sportu, bavil i malý Kvido. Radko: Já jsem na zpívání
Na dotaz, který okamžik z pražského šampionátu mu nejvíc utkvěl v paměti, odpověděl: „Není to jen jedna chvíle. Ale třeba hymna na Staromáku. Člověku běhá mráz po zádech,“ líčil čerstvý mistr světa Radko Gudas. V pondělí odpoledne s ním navštívil vydavatelství Czech News Center taky Leo Gudas, jenž jako obránce sbíral medaile na přelomu 80. a 90. let. Oba byli při této příležitosti uvedeni do Síně slávy deníku Sport. Poprvé do ní vstoupili otec se synem.
Jeden patřil k lídrům zlatého týmu, od jehož triumfu uplynul teprve týden. „Slavili jsme několik dní, taky s rodinkou, do toho jsme se stěhovali do nového domu,“ líčil Radko Gudas. Během pražského mistrovství světa se stal jednou z výrazných tváří turnaje a miláčkem hokejového národa. Divákům rozdával radost, soupeřům hity. Ve finále nasadil Andresi Ambühlovi ukázkový bodyček, po jakém snad švýcarský veterán musel chrastit a sbírat po ledě šroubky.
„Je nádhera vidět, když hráče trefí, až vyletí do vzduchu. Dá mu prdeláče, jak my říkáme. Tihle hráči se vytrácejí. Takhle jsem to dělával dřív taky. Rozdal jsem dost ran, Radko v tom pokračuje,“ chválil 59letý Leo Gudas, bývalý skvělý bek a později trenér.
Jako hráč získal na velkých turnajích pět medailí. Všechny bronzové. Jednu má z olympiády v Albertville 1992, čtyři z mistrovství světa. Na dnes už známé černobílé fotografii je zachycen po návratu ze zimních her, kde na vozíku sedí na tašce s výstrojí dvouletý Radko. „V její blízkosti se vždycky cítil spokojeně. A podívejte, jaký byl blonďák,“ usmál se Leo Gudas.
„Je mi velkou ctí vás tady uvítat. Bude to poprvé, kdy budou do Síně slávy uvedeni otec se synem,“ řekl šéfredaktor deníku Sport Lukáš Tomek poté, co Gudasovi natočili ve studiu hodinový rozhovor pro Zimák a přišli na besedu v budově CNC na Hagiboru. Velký aplaus sklidil i sedmiletý Kvido, který přijel s tátou Radkem. Po skončení debaty se taky fotil a rozdal pár autogramů. Už hraje hokej, jednou můžou být jeho fotky a podpisy cenné.
Leo Gudas reprezentoval i na mistrovství světa Praze 1992. O finále tehdy Češi přišli po penaltovém rozstřelu s Finskem. „Když kluci šli do boje o zlato na Švýcary, říkal jsem si, že je snad porazí, když jsme to my tenkrát o bronz zvládli taky,“ vyprávěl.
„Od prvního zápasu bylo jasné, že si za tím tvrdě jdou. Jak hráli v play off, se mi moc líbilo. Paráda. Tohle se může povést jednou za život, nebo taky vůbec,“ zastřel se mu hlas při pohledu na snímek, kde čeští hráči po vítězném finále zpívají na ledě hymnu. „Hezká fotka. A je dobře, že z ní není slyšet, jak kluci zněli falešně,“ rozesmál publikum „sbormistr“ Radko Gudas.
Z celého šampionátu vystupují dva výrazné momenty. Zlatý gól Davida Pastrňáka a Gudasovo škrcení Bradyho Tkachuka ve čtvrtfinále s Američany. „Šťouchali jsme se celé střídání. Po odpískání šel do jednoho z našich hráčů, snad do Michala Kempného. Musel jsem mu dát najevo, že tohle tedy ne. Každému jsem chtěl ukázat, že si na nás nebude dovolovat, zajíždět do nás a do brankáře,“ vracel se Radko Gudas.
Pavel Francouz jeho počínání v televizi přirovnal k filmům s Budem Spencerem. „Viděl jsem různé koláže a videa. Bylo toho na mě až moc. Nejsem zvyklý na takovou pozornost, protože většinou se upíná na jiné hráče,“ přiznal řízný bek.
Sám by z nejpůsobivějších momentů z pražského mistrovství světa vybral několik. „Třeba hymna na Staromáku. Já jsem na to zpívání… Člověku v tu chvíli běhá mráz po zádech. Nebo, jak jsme s lidmi skákali a skandovali ‚Kdo neskáče, není Čech‘. Až postupně mi dochází, co se stalo. O tomhle jsem snil už jako kluk, když jsme si hráli za barákem na Pateru s Procházkou,“ dodal Radko Gudas.
Teď se jim vyrovnal. Navíc na domácím šampionátu, což se nepovedlo 39 let.
