Rulíkova zpověď od Lenera: Skvělý hráč, který si nadává, nemůže jet na MS
Od poloviny roku 2023, kdy jsem s Radimem Rulíkem (a Jiřím Prskavcem) dělal rozhovor u stejné příležitosti, se toho hodně změnilo. Radimovi přibyly medaile, je trenérem mistrů světa s A-týmem, navíc doma v Praze. Je opět Trenérem roku pod křídly České trenérské akademie ČOV. Zůstala mu pracovitost, zanícenost, důslednost, Je komunikativní, vyspěl. Vybudoval si velký respekt v široké hokejové i sportovní rodině. Má přehled a přesah, zajímá se. Rozhovor s Rulíkem zpracoval pro magazín Coach bývalý trenér Slavomír Lener. Program MS v hokeji>>>
Radime, co tě nejvíc nabíjí?
„To, že mohu být tady, v takovém kolektivu, sedíme si lidsky, máme ohromnou legraci. A hlavně, že ta naše práce směrem k hráčům má logiku. Většina realizáku přešla sem k áčku od dvacítky a většinu z nich vybral už tehdy Jirka Kalous, někdejší manažer U20. Všichni do toho zapadli skvěle, Marek Židlický, Ondra Pavelec, pak jsme získali i Tomáše Plekance. Nikdy bych nevěřil, že to takhle bude fungovat.“
A nejsou žádní přikyvovači. Mají prostor pro názor.
„No jasně. Já mám výhodu, že mám trenérské zkušenosti, umím postavit trénink, vybrat cvičení, dělám to celý život. Ale oni přijdou s těmi detaily, co se týče techniky, mají na starost speciální situace, jako je power play, vhazování a podobně. Vědí, co fungovalo a co ne.“
Jak ses za poslední dva roky trenérsky posunul?
„Hodně se toho pro mě změnilo. Byl jsem zvyklý léta být v klubu, i v kombinaci s dvacítkou, každý den na ledě a koučovat zápasy. Tak co s tím? Málo tréninků, málo zápasů. Začal jsem tedy jezdit do všech klubů, na tréninky, na zápasy. Nevynechal jsem jediné extraligové kolo. Sledoval jsem systémy, kombinace, hráče. Tím jsem byl u toho, sledoval jsem vše, ne jako fanoušek, ale jako trenér. Tím jsem ten deficit dost kompenzoval. Každý tým jako bych sledoval při zápase přímo ze střídačky. Systém, v čem jsou silné, v čem zranitelné. A po zápase jsem si ještě udělal hodnocení soupeře, jako bych s nimi měl zítra hrát. I díky financím ze svazu jsme jako trenéři mohli vyjet za zápasy a tréninky do Švýcarska, Finska, Švédska. To mě obohatilo. Nejenom, že jsem sledoval naše hráče, ale i tendence, zajímavosti z tréninku a hry, systémy, přesilovky, oslabení. Taky je důležité vidět, jaký systém naši hráči v zahraničí hrajou. Pak, když přijedou na sraz nároďáku, mohu na tom stavět. Vím, na co jsou zvyklí, a naopak, na co zvyklí nejsou. Na to se zaměřím. Pak se mi líp postaví trénink s určitým zaměřením na to, co od nich budu chtít v zápase. Dneska se sejdou, za tři dny je zápas. Není to jednoduchý, běží to hrozně rychle.“
Obklopuješ se lidmi s pozitivní mentalitou. Jak nakládáš s pesimisty?
„Jo, to je ono. Máme hráče, který je skvělý, má všechno. Ale sám sebe neustále dostává pod tlak, má na sebe ty nejvyšší nároky. Tak ho sledujeme a testujeme během roku na Euro Hockey Tour, a pokud se nelepší, nemůže se dostat na MS. Tak to prostě je. To je pro nás důležitý klíč k nominaci. Ale toho
