Designérka talismanu pro české hokejisty: Jak se zrodil skleněný slon
Když hokejisté loni v Praze vybojovali zlaté medaile, nesli na hrudi kus její práce. Letos dostali od Kateřiny Handlové ještě něco navíc – talisman pro štěstí. Designérka roku 2024, Art Directorka skláren Rückl a mistryně práce se sklem navrhla národnímu týmu skleněného slona. Jediného na světě. Někdy totiž rozhodují centimetry. Jindy zlomky vteřin. A občas musí přijít ten správný zázrak… třeba s chobotem, co unese i zlaté sny.
Vytvářela jste už zlaté medaile, teď talisman pro štěstí. Co je těžší: zhmotnit triumf, nebo naději?
„Navrhla jsem kompletní sadu medailí, jak pro mužský šampionát, tak pro ten ženský, který proběhl letos na jaře. Triumf zhmotnili hokejisté, já jsem do návrhů vkládala naději, že jedna sada, a snad právě ta zlatá, zůstane doma.“
Slon je silný symbol. Měla jste od začátku jasno, že to bude on, nebo jste chvíli přemýšlela, jaké zvíře nejlépe nese české hokejové sny?
„S nápadem vytvořit artefakt, který by přinesl štěstí, mě oslovila Fortuna. Zpočátku jsem uvažovala o mnohem abstraktnějším pojetí, úplně jiného charakteru. Ale myšlenka na slona se zdviženým chobotem přišla od nich. Moc se mi líbí její spojení s trenérem Hlinkou, který dostal skleněného slona před olympiádou v Naganu. Slon, kterého jsem ztvárnila, má působit dojmem, že je vytesaný z ledu. Vybrousila jsem do něj řezy, které připomínají stopy bruslí – jako odkaz na hokej. Je jich sedm. Stejně jako titulů mistrů světa, které zatím český tým získal. Sedm zářezů, sedm stop v historii. Pevně věřím, že letos přibude osmý.“
Říká se, že štěstí přeje připraveným. Jak se připravuje designérka na to, aby vdechla štěstí kusu skla?
„Jsem u skla téměř celý život, takže se snažím předvídat, co všechno se může stát. Klíčové je navrhnout artefakt tak, aby ho bylo možné zrealizovat v termínu – a v tomto případě byl čas opravdu hodně napjatý. Sklo často praská a práce s ním není snadná. Výsledek navíc výrazně závisí na volbě a zručnosti skláře. Mým úkolem je proto i pečlivě zvážit, kde se bude sklo foukat a kde brousit, a připravit návrh, který bude vyrobitelný.“
Proces foukání a tvarování skla je sám o sobě mistrovský výkon. V čem vám tahle práce připomíná hokej?
„Práce se sklem je v lecčems podobná hokeji: pot a slzy, hodně fyzické námahy. Drsné prostředí, ale myslím, že i docela sexy. Velkou roli hraje talent, stejně jako technické mistrovství, trénink a píle. Chcete hrát s těmi nejlepšími. Je to velká radost a někdy i trápení.“
Slon váží šest kilogramů a vznikal několik hodin, pak dva dny chladl. Připomínalo vám to – s nadsázkou – čekání na rozhodující gól?
„Je to rozhodně podobně napínavé, moc si přejete, aby to vyšlo. A stejně jako v hokeji se výsledek může otočit i v poslední minutě nebo vteřině. Sklo může prasknout při chlazení, při vyjmutí z pece nebo při následné rafinaci… Právě ve chvíli, kdy už si skoro myslíte, že máte vyhráno.“
Vaše práce propojuje dvě velké české tradice: hokej a sklářství. Cítíte při tvorbě i tu národní stopu?
„Sklářství má v Čechách velmi dlouhou tradici a nebojím se říct, že je to obor, ve kterém patříme mezi nejlepší na světě. Možná dokonce vůbec nejlepší. Vnímám silnou zodpovědnost a hluboký respekt ke generacím sklářů a sklářských výtvarníků, kteří tu byli přede mnou. Podobně je to i s hokejem. Je to něco, na co můžeme být hrdí a pracovat na tom, aby to tak zůstalo. Nenechat ten oheň vyhasnout.“
Když jste sledovala loňské vítězství českého týmu se svými medailemi na hrudích hráčů – jaký to byl pocit? Byla v tom i špetka osobní radosti?
„Byla to obrovská radost a euforie. Jako designérka jsem byla hrdá, že je to můj návrh, a zároveň jsem pozorovala, jak se medaile chovají v pohybu a na hrudi hráčů. Jak vypadají a co se s nimi děje dál.“
V Nižboru jste mezi lesy a sklem. V hokejové aréně naopak mezi hlukem a emocemi. Kde se cítíte víc doma?
„Na huti nebo v brusírně je taky poměrně velký hluk, ale rozhodně míň lidí. Jako doma se samozřejmě cítím ve sklárně, ale když jsem byla loni na mistrovství světa nebo letos na NHL, to prostředí a emoce mě okamžitě strhly.“
Umění a sport – na první pohled rozdílné světy. Co je podle vás spojuje víc, než si běžně připouštíme?
„Bude to napětí, emoce, spousta práce a určitá dávka štěstí. A taky to, že prosadit se v tomhle světě se podaří jen hrstce těch nejlepších.“
Máte nějaký osobní sen o tom, co byste ještě chtěla sklem vyjádřit?
„V posledních letech se věnuju designu pro velké firmy, ale ráda bych se vrátila i ke své osobní tvorbě a otevřela vlastní studio, kde budu moct realizovat nejen své, ale všechny skleněné sny.“
Skleněný slon váží šest kilo. Neměla jste chuť navrhnout i kapesní verzi – třeba do kapsy dresu na štěstí v prodloužení?
„Navrhli jsme takové kapesní verze talismanu, které se slonem úzce souvisejí. Brzy se o nich dozvíte víc.“
Fortuna věří, že slon pomůže přinést štěstí našim hokejistům. Vy sama věříte na talismany?
„Věřím jak v rituály, sílu slova i myšlenky, tak i v talismany. Ten můj je malá kovová maneki-neko, kterou jsem kdysi našla a už roky ji nosím při sobě.“
Slon od Fortuny |
Fortuna, oficiální partner Českého hokeje, oslovila designérku Kateřinu Handlovou, autorku medailí z loňského pražského šampionátu, s nápadem připravit talisman, který by národnímu týmu přinesl štěstí. Výsledkem je originální skleněný slon se zdviženým chobotem – symbol odvahy, tradice a víry v obhajobu zlata. Oceňovaná návrhářka vytvořila artefakt z ručně tvarovaného křišťálového skla. Vznikl v Desné v Jizerských horách: několik hodin žhavého foukání, dva dny chlazení v peci, finální broušení ve sklárně Rückl v Nižboru. Váží 6 kilogramů, měří 30 centimetrů a je jediný svého druhu. „Slon pro štěstí je s hokejem spjatý od dob Ivana Hlinky a Nagana. Věříme, že ten letošní pomůže stejně,“ říká Ondřej Šnaidauf, marketingový ředitel Českého hokeje. „Štěstěna je vedle dřiny a nasazení tím třetím faktorem, který rozhoduje. A stejně jako náš hokej, má i české sklářství světové jméno a tradici, kterou tímhle talismanem chceme připomenout i oslavit,“ dodává Marek Janoušek, manažer sponzoringu Fortuny. |
