Král Lundqvist: Češi byli vždy šikovní, Jágr je unikát. A že pořád hraje? Neuvěřitelné
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Když odcházel z pódia, moderátor se s ním rozloučil: Děkujeme, vaše veličenstvo! Henrik Lundqvist, alias King Henrik, v neděli vstoupil mimo jiné s Davidem Výborným do Síně slávy IIHF. „Dnešní den slouží k tomu, aby se člověk ohlédl,“ říká švédský brankář, olympijský vítěz (2006) i mistr světa (2017). S novináři se potom bavil o skvostné kariéře, vzpomínkách na české hráče a zmínil, čím ho nejvíc potěšil Jaromír Jágr, někdejší spoluhráč z New York Rangers.
Platí za jednoho z největších gentlemanů v hokejovém prostředí. Podobně vystupoval i ve Stockholmu, kde byl oceněný jako jedna z legend světového hokeje. „Moc si toho vážím,“ hlásí 43letý Lundqvist, jeden z nejlepších brankářů NHL ve 21. století. Na Stanley Cup ale nikdy nedosáhl. V saku a modrožlutém dresu potom ochotně odpovídal i na dotazy iSportu o českých hokejistech a vzpomínkách na nejslavnějšího spoluhráče – Jaromíra Jágra.
Co pro vás vstup do Síně slávy znamená?
„Určitě je to pro mě čest. Jsem moc rád. Jsou tady skvělí hráči, proti některým jsem hrál spoustu let. Na jiné jsem se díval. Je to moment, kdy se máte možnost trochu ohlédnout za kariérou. Čím si člověk prošel. Byly to krásné momenty, ale i těžké. Takže až teď, s odstupem, si člověk možná začne některých věcí vážit víc, než když hrál. Velká kamarádství, životní lekce. Takže dnešní den je dobrý k tomu, aby se člověk ohlédl.“
Kariéru jste nejvíc zasvětil dvěma týmům, Rangers v NHL a švédské reprezentaci. Jak na to vzpomínáte?
„Když jsem vyrůstal, vždycky jsem se díval na náš národní tým. Měl jsem sen si za něj jednou zahrát. Byla to pro mě obrovská inspirace. Miloval jsem každou minutu, když jsem si mohl ten nejkrásnější dres obléknout. Světový pohár, olympiáda, mistrovství světa. Těžko popsat, co jsem prožíval.“
A Rangers?
„I to byl splněný sen. Hrál jsem v NHL patnáct let. Každý den jsem si žil svůj sen. Jsem za to opravdu vděčný.“
Je to hodně i spoluhráčích, že?
„Ano, o kamarádech. Člověk si to užíval celkově. Nešlo jenom o to, že jsem chytal puky. Miloval jsem to. Hokejová komunita je skvělá. Vidíme se, sdílíme zážitky, podporujeme se. Máme mezi sebou velký respekt. Miluju to.“
Jaké máte vzpomínky na české hokejisty?
„Hráli jsme hodně vyrovnaných zápasů. Když jsem byl první rok v Rangers, měl jsem snad sedm nebo osm českých spoluhráčů. Byl to skoro mezinárodní tým. Takže když jsme v semifinále olympiády v Turíně v roce 2006 hráli proti nim, mám na to jenom skvělé vzpomínky. Protože jsme vyhráli (7:3). Ale co si pamatuju, vždycky to bylo mužstvo plné rychlých a šikovných hráčů. Tohle jsme si vždycky říkali, když jsme se na ně chystali. Že musíme hrát chytře, jinak to nedopadne dobře. Za ty roky jsem měl hrozně moc českých spoluhráčů.“
Vzpomínky na Jágra? Těch je!
Je právě olympijské zlato z roku 2006 vrcholem vaší reprezentační kariéry?
„Asi ano. Byl to nádherný moment. Ale taky bylo hodně speciální vyhrát mistrovství světa spolu s mým bratrem Joelem v roce 2017. Dlouho jsem s ním nehrál, a pak se nám to najednou splnilo. A ještě k tomu to bylo zlato! Opravdu speciální, jedinečné. Každý turnaj byl určitým způsobem unikátní. I ty, které jsme nevyhráli. I tak jsme si užili hodně legrace, bylo to poučné. Vždycky se člověk učí. Což byl důvod, proč jsem opravdu rád hrál na šampionátech. Byl to vždy skvělý hokejový festival.“
Zmínil jste české hráče. Víte o tom, že Jaromír Jágr, váš dobrý známý z Rangers, pořád hraje? V 53 letech?
„Ano, to vím!“
Co na to říkáte?
„Neuvěřitelné. Víte, jako spoluhráč…(přemýšlí) Měl obrovskou vášeň. Bez ní není možné, abyste hráli tak dlouho. Podívejte se na nejlepší hráče v historii. Bez toho by se na vrchol nikdy nedostali. Když to člověk nemiluje, nemůže chodit na tréninky s nadšením. To je něco, co Jaromírovi nikdy nechybělo. Je opravdu neuvěřitelné, že pořád hraje. Nemůžu říct, že jsem až tak super překvapený, protože si pamatuju právě jeho nadšení, se kterým hrál.“
Jakou nejlepší vzpomínku na něj máte?
„Těch je. Byl opravdu unikátní ve všech směrech. V tréninku i v tom, jaké měl svoje rutiny. Pamatuju si, že když jsem byl druhým rokem v New Yorku, už jsem si koupil byt, ale čekal jsem, než bude připravený. A Džegr mi nabídl, že můžu pár týdnů zůstat v jejich apartmánu s Petrem Průchou. To od něj bylo hrozně milé. On už byl superstar, já nováček. Byl opravdu hodně milý. Byl pod obrovským tlakem, spoléhalo na něj celé město. Pro mě, mladého hráče, bylo opravdu hodně inspirativní ho sledovat. Jak hrál, co dělal pro tým.“
Co říkáte na švédský tým na šampionátu? Chtěl zlato, ale prohrál v semifinále...
„Doufal jsem, že budeme hrát finále… Ale je to vyrovnané. Podívejte se, kam se dostali Dánové. Hrají o medaile. Což je dobré znamení, jak se hokej rozvíjí, víc zemí bojuje o nejvyšší umístění. Je super, že je větší konkurence. Ale pro mě, pro Švéda… Musíme si to vyhodnotit, v posledních letech nejsme schopní získat opravdu velkou medaili. Máme hodně dobrých hráčů, v tom není problém. Ale jde o to, jak se všichni dají dohromady, aby odvedli co nejlepší práci."
