Michálka trápí zraněné opory. Nemáme možnosti jako Kanada, říká
Ve vlasech už má pomalu šediny a v NHL pamatuje ještě dobu, kdy neexistovaly platové stropy. Třiatřicetiletý defenzivní obránce Zbyněk Michálek ale stále patří mezi elitu svého oboru a obrana národního mužstva ho bude na Světovém poháru maximálně využívat. "Nebojíme se, kdyby to tak bylo, tak na turnaj ani nemusíme jezdit," řekl obránce Arizony.
V českém týmu patříte mezi nejzkušenější hráče, těšíte se na vůdčí roli?
"Hodně. Klukům v kabině trochu kazím věkový průměr, ale čas zkrátka rychle běží. Vždycky jsem hrdý, když můžu reprezentovat, navíc Světový pohár je jeden z největších turnajů vůbec. Já se pokusím pomoci jak jen to půjde."
Někteří vaši mladší spoluhráči budou poprvé na takhle velkém turnaji, nevyděsí je to?
"Myslím, že ne. Plno z nich hraje v NHL, na zájem médií a fanoušků a s tím spojený tlak jsou zvyklí."
Na poslední chvíli vypadlo ze sestavy několik důležitých hráčů, jak to v šatně vnímáte?
"Je to velká škoda a oslabení, jedná se o hráče v nejlepších letech. V NHL hrají dlouho a mají tam důležité role, navíc my nemáme takové možnosti jako například Kanada, která týmů postaví třeba pět a nikdo nepozná, že oslabili. My si budeme muset poradit i bez zraněných."
Zámořská média českou sestavu hodně kritizovala, a to byl tým ještě s Krejčím a spol. Nebojíte se propadáku?
"Kdyby to tak bylo, tak na turnaj ani nemusíme jezdit. Z osobní zkušenosti vím, že se není čeho bát. V Arizoně nás taky často pasují na nejhorší tým v lize a nakonec to nikdy nedopadne tak špatně. My do Kanady jedeme s tím, že se nemáme čeho bát a když budeme hrát jako tým a plnit rozkazy trenéra, tak je šance hrát proti každému. I když favoriti jsou jiní a my můžeme spíš překvapit."
Jak vnímáte situaci v obraně, která by mohla být slabým článkem?
"Obránci teď moc nerostou, to je bolest českého hokeje. Beky, kteří by hráli první obranu, přesilovky a oslabení a zvládali 25 minut za zápas ted prostě nemáme. Časy Tomáše Kaberleho či Jardy Špačka jsou pryč, a to je realita. My si s tím musíme nějak poradit."
Je to jen náhoda, že teď český tým nemá takové obránce, aby se mohl rovnat špičkovým světovým hráčům?
"Náhoda to asi nebude, protože kdyby to byla jen náhoda, tak by se někdo novej už musel objevit. I když jsem četl, že naši mladí obránci hráli na posledním mistrovství dobře, takže je naděje. Ale z nás, co jsme v NHL, tam žádnej ofenzivní bek není. Asi je chyba někde ve výchově a systému."
Hokej se teď rychle vyvíjí, což je výrazně vidět především na NHL. Může to být tím, že jsme se nedokázali přizpůsobit trendu?
"Já nemůžu hodnotit, jak se tu mladí hráči teď vychovávají, protože jsem tu dlouho nebyl. Ale vím, že hodně lidí se této problematice teď věnuje a chce to zlepšit. Jenže v Americe je to pořád jiné, mladí kluci se strašně zlepšují individuálně, mají speciální tréninky na dovednosti s pukem a na bruslení a v tom nám trochu ujel vlak. NHL je v součanosti o bruslení a kdo neumí bruslit, tak tam nemůže hrát, protože nestíhá. Všechno se musí dělat v plné rychlosti."
Teď ta příjemnější stránka, po delší době si zahrajete v jednom týmu s bratrem Milanem. Jak se těšíte?
"Těším se moc, stejně jako vždycky, kdy ta šance přišla. Škoda jen, že to nikdy nevyšlo v NHL, ale aspoň v národním týmu to párkrát vyšlo. Kdoví, třeba je to naposledy, co si zahrajeme spolu."
Připravovali jste se v létě spolu?
"Ani ne, brácha moc v Česku nebyl a zmizel do Kanady a já pak kvůli synově škole musel do Arizony, takže jsme se v létě moc neviděli."
