Průcha, spoluhráč zesnulých kamarádů: Musíme to z hlavy vytěsnit
ROZHOVOR - Vletěl mezi beky, sebral puk a prásk s ním do branky. Útočník Petr Průcha se trefi l do švédské sítě po pěti sekundách hry, ustanovil rychlostní rekord české reprezentace. „Bohužel pak už jsme byli v soubojích slabší,“ litoval jediný střelec výběru Aloise Hadamczika po prohře 1:2.
Vzpomínali na zesnulé kamarády, každý sám ve svém nitru. I Petr Průcha seděl v kabině, když byli na ledě do Síně slávy českého hokeje uvedeni Jan Marek, Josef Vašíček a Karel Rachůnek, kteří zemřeli při zářijové letecké katastrofě v Jaroslavli.
Jak jste celý akt v kabině prožívali?
„Snažili jsme o tom už moc nemluvit. Je to pořád hodně těžké... Museli jsme se soustředit na zápas a pokusit se od té strašné události odpoutat. Věděli jsme, že ceremoniál proběhne, ale nechtěli jsme se k tomu pořád vracet. Co k tomu dál ještě říkat, už toho bylo řečeno tolik...“
Takže jste byl rád, že jste nebyli přímo na ledě?
„Psychicky to asi bylo jednodušší. Každý jsme si to už připomněli mockrát, není dobré se k tomu pořád vracet. My už opravdu musíme udělat čáru, pokusit se to vytěsnit z hlavy. Je to opravdu strašné a už si vůbec nedovedu představit, jak moc hrozné je to pro rodiny, kterých se tragédie týká.“
V utkání jste pak dal gól v páté vteřině, což je rekord české reprezentace. Podařilo se vám někdy něco podobného na klubové scéně?
„Takhle rychlou branku jsem určitě nikdy nedal. Jenom jsem vystihl jejich rozehrávku, vystřelil. Jenže takové trefy bohužel zápasy nevyhrávají. Měli jsme z toho vytěžit víc, než jsme dokázali. Je to škoda.“
Po puku jste šel přesvědčivě, věděl jste, že si švédští obránci budou přihrávat?
„Obvykle si to po vyhraném buly beci mezi sebou hodí. Cukl jsem na střed, pak se stočil a ten Švéd už měl asi rozmyšleno, že prostě nahraje. Když jsem se mezi ně vrátil, už nemohl zastavit. Myšlenka prostě byla moc silná.“
Jenže vy jste vzápětí byli vyloučení. Byla to chyba, která vrátila soupeře zpět do hry?
„Přesně, měli jsme je zmáčknout, využít jejich sraženého sebevědomí. Pak nás zavřeli na čtyři minuty, byli v tlaku a to všechno stojí síly. My jsme se z toho pak zase dlouho dostávali, než jsme hru obrazně vyrovnali. Takových výpadků bylo několik.“
V čem byli Švédi lepší?
„Prohrávali jsme souboje, oni v nich byli silnější. Místy nás hodně přehrávali, během třetin měli pasáže tří čtyř minut, kdy nás nepouštěli ze třetiny. Těžko jsme se z toho útlumu pak dostávali. Ale hlavní jsou souboje. V nich jsme se jim nemohli vyrovnat.“
