Dvojnásobný střelec Irgl: Jezdím pět metrů za Hubáčkem a čekám
Za dva zápasy dal pět branek. Ale mezi nimi uběhlo 1046 dnů a spousta dalších utkání... Když se Zbyněk Irgl naposledy trefil v národním týmu, bylo to v prosinci 2008 a Švédům tehdy při výhře 6:2 nasázel hattrick. Pak zase až v sobotu, při ničení Finů, obstaral dva klíčové zásahy. „Už to byla pořádná doba, co jsem dal gól v reprezentaci,“ usmál se útočník Dinama Minsk.
Taky šlo poznat, že radost jste po každé své brance měl pořádnou...
„To je jasné. Ale my hlavně potřebovali vyhrát. První zápas ve čtvrtek nám nevyšel, Švédové nás přebruslili a my teď chtěli dokázat, že to byla jen náhoda. Soustředili jsme se na zápas s Finy a ten se nám povedl.“
Kouč Hadamczik po vás vyžadoval zlepšenou obranu a vám se to proti rychlým Finům podařilo splnit, souhlasíte?
„Určitě. My ten zápas zvládli výborně takticky, dělali jsme přesně, co po nás trenér chtěl. Věděli jsme, co budou hrát, takže jsme rozběhli náš systém a ten na ně platil. Potom vás povzbudí, když vidíte, že váš záměr funguje. Hlavní je, že jsme Finům nedovolili žádný tlak, nahazované puky jsme sbírali my a nepouštěli jsme je rozjeté do našich beků. To rozhodlo.“
A pak jste jim vy dal dva góly díky jejich vlastním zbraním, že? Rychlosti a přímočarosti...
„Přesně tak. Takhle na ně prostě musíme hrát. Čekat na ně, když se do nás tlačí, a z brejků se prosadit.“
Vaše dvě úspěšná zakončení zápas rozhodla. Věděl jste vždycky, kam puk posíláte?
„Jen při prvním gólu, tam bylo místo, mířil jsem do protipohybu gólmana. Ale ten druhý padnul po náhodě, dostal jsem přihrávku a jen jsem to zkusil. Prošlo mu to někde pod nohama.“
A ta další neuznaná branka vašeho útoku, to opravdu byla ruka?
„Jo. To asi viděl každý v hale. (usměje se) Ale zkusit se musí všechno.“
Vítěznou trefu jste obstarali s Petrem Hubáčkem, kterého znáte ze společných let ve Vítkovicích. Už jste věděl, co dělat, když nastartoval po křídle?
„Určitě. On tlačil do branky a vystřelil, já to zkusil, jestli ke mně dorážka dojde. Tušil jsem, že Hubas toho Fina přebruslí, protože on je strašná raketa. Když dostane puk, vždycky to smrdí šancí. Já vždycky jenom jedu někde pět metrů za ním a čekám....“ (usměje se)
A co říkáte na Hubáčkovu obětavost v oslabení tři na pět a jeho pády do finských ran?
„Tohle Hubas hraje prostě výborně. I proto si myslím, že je za svou hru strašně nedoceněný, za obranné schopnosti.“
Co slyšel na střídačce po svých heroických zákrocích?
„Že by měl být vyhlášený nejlepším gólmanem. Že má víc zákroků než Pepís v brance.“ (směje se)
A vy jste taky dostal pochvalu za dvě trefy?
„Samozřejmě. Ale to k hokeji patří, vždycky někdo dá gól. Někdo dneska, jiný zítra. Z toho bych zase nedělal vědu.“
V neděli vás čeká zápas s Ruskem o druhé místo na turnaji. A hlavně, v Moskvě má tenhle duel vždycky náboj. Jaké utkání čekáte?
„Vypjaté to určitě zase bude, ale Rusové po změně trenéra hrají trochu jiným stylem, taky se soustředí víc na obranu. My si hlavně musíme dávat pozor na to, čím jsme byli úspěšní proti Finsku. Ať neztrácíme puky a ať nám soupeř nejezdí do útoku.“
