Skórující veterán Petr Nedvěd: Žolík? To už asi nejsem

První nájezd na Gustaffsona vám nevyšel, druhý stejným provedením ano. Přemýšlel jste, zda použít stejnou zbraň při repete?
„Určitě. Před první penaltou jsem si říkal, že už to gólmanovi asi někdo řekl, jak to střílím nad lapačku pod víko, ale stejně jsem to použil. Ale puk se mi zvrtnul, byl neposednej a nepovedlo se mi přesně udělat to, co jsem chtěl. Napodruhé jsem dumal, že budu pálit dolů pod vyrážečku, ale dal jsem to znovu nahoru a ta střela byla úplně o něčem jiným než první.“

Rozhodl jste zápas a radoval se po svém – s úsměvem od ucha k uchu…
„Přesně tak. Otevřel jsem pusu na deset karbanátků (usmívá se). Jak říkám, nemusel jsem ten puk honit, měl jsem klid na střelu a hlavně, on si myslel, že dvakrát po sobě nepůjdu do stejného místa.“

Nepřipadáte si jako Hadamczikův žolík? S vámi se proti Švédsku vyhrává. Naposledy na Karjale po vašich dvou gólech.
„To nevím, jestli žolík, ale jsem rád, že jsem aspoň nájezdem mohl klukům pomoct. Bylo to těžký utkání, bojovalo se o každý centimetr. Švédi se chtěli doma ukázat, mají tu zkušený mužstvo. Klobouk dolů před klukama, fárali celý zápas, tímhle gólem jsem to aspoň splatil.“

Nebýt Pöpperleho zákroků, k nájezdům byste se ani nedostali, že?
„Jednoznačně! O tom se ani nemusíme bavit. Pepís byl jednoznačně naším nejlepším hráčem, pochytal jasný góly, držel nás v zápase. Díky němu jsme vyhráli i nájezdy. Ale je fakt, že od třetí třetiny jsme byli lepší.“