Musíš lítat, mladej, slyšel Ujčík od legendárního kanonýra Nového
ROZHOVOR | Vrátil se v čase. Viktor Ujčík na sebe znovu oblékl reprezentační dres, po rozbruslení sbíral puky a od zkušenějších borců slyšel jasné pokyny: „Jsi mladej, takže musíš lítat a pořádně jezdit!“
Kvůli exhibičnímu zápasu starých gard České republiky a Švédska v rodné Jihlavě si brzy čtyřicetiletý Ujčík dokonce odložil plánovanou operaci kolene. A náramně si pak zápas užil, k vítězství 6:3 přispěl dvěma góly.
Jak se vaše účast na utkání starých gard zrodila?
„Zavolal mi Béďa Ščerban, jestli bych neměl zájem si v Jihlavě zahrát. A taková nabídka se neodmítá, když má člověk po sezoně. Nebylo co řešit. Teda bylo, musel jsem si s doktorem Holibkou domluvit jiný termín operace kolene. Vyšel mi vstříc, o týden jsme ji posunuli.“
Posunout operaci až po mistrovství světa ve Švédsku a Finsku už nešlo?
(zasměje se) „Přesně tak, to už by nešlo.“
Počítám, že pro vás byla velká čest nastoupit v reprezentačním dresu doma v Jihlavě. Bylo to tak?
„Ano, v Jihlavě jsem se nikdy v repredresu neukázal! Abych pravdu řekl, nejdřív jsem myslel, že to bude zápas staré gardy Dukly. Až později mi docvaklo, že když Béďa mluvil o Švédech, tak že to bude asi nároďák! Byl jsem moc rád, že jsem tuhle možnost si doma zahrát dostal.“
Ovace byly velké?
„Lidi byli skvělí, nečekal jsem, že mě přijmou až takovým způsobem. Moc mě to potěšilo.“
Byl jste dojatý?
„Slzy se mi do očí nedraly, spíš jsem si to užíval. (usmívá se) Třeba Olda Válek – ten jak vyjel na led, objel kolečko pro lidi... On je pořád šoumen! Moc milé to bylo.“
Jako „mladý“ jste musel po rozbruslení sbírat puky. Jaké to bylo, po takových letech?
„Byli jsme na sbírání tři nejmladší - já, Zelí (Jiří Zelenka) a Kucharda (Tomáš Kucharčík). Ale oni lépe stříhají, než já. Zjistil jsem, že kamenem papír nezabalíš... (usmívá se) Je to už nějaký pátek, co jsem o puky naposledy stříhal, takže jsem ty finty zapomněl. Budu to muset oživit... Já si to vyloženě užíval. Není špatný pocit být zase mladý a cestovat časem.“
Měl jste ještě nějaké další povinnosti?
„Ne, jen tohle. A pan Nový mi před zápasem říkal, že mám jako mladý pořádně lítat a jezdit. Prý na mě spoléhají, že dám nějakého góla. Hrozně milý! Být s takovým hokejistou v šatně, to je vážně super.“
Milan Nový je střelecký rekordman, v lize nasázel 470 gólů. Vy jich po této sezoně máte 401. Hecoval vás, jestli jej ještě doženete?
„Oba jsme realisté a víme, že to nejde. Je ale neuvěřitelné, jak je Milan Nový do hokeje pořád zažraný. Opravdu to bylo jako v nároďáku. Fakt super, jak tihle starý pardálové hokej milují.“
Švédové nenamítali, že mají protivníci v sestavě takové zajíce?
(zasměje se) „Díval jsem, že tam taky měli nějaké dva mladší kluky plus minus ročník 71. Jen mě kluci v šatně upozorňovali, že jim nemám moc říkat, že jsem ještě pár dní zpátky hrál play off v extralize. Ale bylo to v pohodě, na autogramiádě si mě pletli se Standou Neveselým.“
Opravdu?
(zasměje se) „Neměl jsem tam jmenovku, schválně jsem si sedl pod cedulku se jménem šváry Tomáše Kucharčíka. Abych to odlehčil, tak jsem zahlásil, že si mě pletou s panem Neveselým. On totiž vypadá pořád stejně, jako když jsem z Dukly odešel.“
Jak vám dopadla operace?
„Pan Holibka je skvělý ortoped, něco víc mi tam udělal s vazem, nějaký zásah do kosti. Říkal, že koleno bude stabilnější, prý se budu cítit jistěji. První noc po operaci nebyla ideální, jak už to bývá, ale teď už jsem v pohodě.“
Smlouvu s Vítkovicemi už jste podepsal. Co rozhodlo o tom, že zůstáváte?
„Všechno záviselo na synovi. Já bez rodiny být nechtěl, zažil jsem to chvíli ve Finsku a i když to byly jen tři měsíce, neklapalo to. Ani hokejově. Syn byl sice v Říčanech přijatý na jazykové gymnázium, ale nevadí mu, že ještě bude chodit na gymnázium v Opavě. Tím pádem bylo rozhodnuto. Cítím se ve Vítkovicích jako doma, nikde jsem nehrál takhle dlouho. Je tu dobré vedení, má to hlavu a patu, všechno funguje. K tomu výborný kondiční trenér, fanoušci. Chtěl jsem ještě zůstat a rodina mi vyšla vstříc. Moc jim za to děkuju a těším se na další rok. Snad mi vydrží i ta kolena a půjde to.“
