Kousal o Davosu: Bavit se s trenérem o holkách? Klidně, to on rád
Hory, sníh, hala, co z dálky připomíná kostel. Davos. Tady je hokejový ráj. „A teď po Vánocích ještě začne Spengler Cup, to je pro město velký svátek,“ říká reprezentant Robert Kousal, který kroutí ve Švýcarsku první sezonu. Zvyknout si na drsné metody trenéra Arno Del Curta? Prý neměl jediný problém. Potvrzuje, že na ledě je kouč někdy ďábel, ale jakmile skončí práce, je to parťák, co si hokejisty umí získat.
Arno Del Curto není jen tak nějaký trenér, žádná kusovka. V Evropě jeho příběh nemá obdoby. Trénuje Davos už dvacátou sezonu v řadě, šestkrát s ním vyhrál švýcarskou ligu. Pozici má silnější než královna Alžběta v Británii. Jestli ho někdy odvolají? To dřív bude z Davosu přímořské letovisko. Teď dávky šedesátiletého experta polyká Robert Kousal, pardubický odchovanec, který k němu v létě přišel z Novokuzněcku.
Kolikrát Del Curto rozkopal už koše v kabině?
„Každý týden tak dvakrát. (směje se) Na tréninku zničí vždycky hokejku, nebo rozmlátí lahve. Je hodně impulsivní.“
Neokoukají se časem tyhle metody?
„Podle mě to pořád zabírá. Má v klubu obrovský respekt, umí svoje výbuchy skvěle načasovat. Ví, kdy mají přijít.“
Hokejisté, co pod ním hráli, říkají, že sice je to pruďas, ale zároveň i férový chlap. Sedí to?
„Na sto procent. Na ledě dokáže seřvat každého od nejmladšího kluka po nejstaršího, to mu vůbec nedělá problém. Ale jakmile slezete z ledu? Můžete se s ním bavit o čemkoliv, o autech, o přírodě...“
O holkách?
„Klidně, to má rád.“ (směje se)
Pár let zpátky odjel během rozehraného zápasu na pokerový turnaj, věděl, že hráči bez něj zápas zvládnou. Letos už taky vyrazil?
„Ještě ne. Nejsme na tom úplně nejlépe, zatím spíš bojujeme o play off. Ale taky jsem tam tuhle historku už slyšel, potvrzuju, že je to pravda. Musíme hrát lépe, aby si tohle mohl dovolit.“ (usměje se)
Přijde mi, jak z vás úplně sálá nadšení z Davosu...
„Taky, že jo. Od začátku se cítím v klubu výborně, kluci mě vzali, krásná příroda kolem, připadám si tam jako v ráji. Občas si vyjedeme lanovkou na hory a užíváme si tam tu nádheru.“
Chtělo by se vám tam odsud vůbec ještě zpátky do Ruska, kde jste působil poslední dva roky?
„Taky jsem nad tím přemýšlel. Teď bych se určitě vracet nechtěl, ani náhodou. Mohou být případy, že to tam někoho třeba omrzí, Davos je docela malé město... Ale mně se tam líbí hodně.“
Hokejisté Davosu mají povolené lyže, Joe Thornton prý chodil v lyžařských botech i do kabiny. Vaše sjezdovky už byly v akci?
„Naposledy jsem na nich stál před šesti lety, tak zatím ne. Ale chtěl bych si to tam zkusit, zatím je tam jen umělý sníh, ještě nic nenapadlo. Tak třeba pak půjdu.“
Je to o odvaze, se na prkna zase postavit?
„Určitě do toho jednou půjdu, láká mě to.“ (usměje se)
Tak třeba to chce ještě oslovit někoho z kabiny, kdo by vám ukázal pro začátek carvingový oblouk...
„Ten já ale samozřejmě umím.“ (směje se)
Vzpomínají v Davosu ještě na Josefa Marhu, který se během 12 sezon stal v klubu ikonou?
„Vzpomínají a ne jenom na něj, na všechny kluky z Česka, Petra Sýkoru, Petra Tatíčka a další. Udělali nám tam výborné jméno.“
Je cítit, že cizinec musí být výjimečný, aby mohl hrát ve Švýcarsku?
„Hodně. Cizince berou jako lídry týmu, musí mít výsledky, jinak si vás nenechají.“
