Usadili se na omšelou zídku u přerovského stadionu, starší z dua Petr Mrázek měřil čas rozhovoru. Nakonec s Patrikem Bartošákem limit o pár minut přetáhli a nevypadali, že s nechutí. „Už je konec?“ podivil se s úsměvem gólman Caroliny Hurricanes. Zatímco Mrázek se chystá na další sezonu v NHL, jeho kamarád zůstává ve Vítkovicích. I o tom byla řeč.

Kdy jste jeden druhého zaregistrovali poprvé?
Mrázek: „Bartese znám odmalička z Kopřivnice. Vždycky brečel, když ho po sedmi kouskách vytahovali z branky.“ (úsměv)
Bartošák: „Je pravda, že když jsme přijeli do Ostravy, po osmi devíti gólech jsem letěl s brekem z brány. Nutno říct, že to většinou bylo dřív než v půlce zápasu... Peťa je starší, ale já jsem vždycky chytal o ročník výš. Takže jsme v mládežnických kategoriích nastupovali proti sobě. Pamatuji si ho zhruba od nějakých devíti let.“

To jste fakt vnímali, jak se jmenuje soupeřův gólman?
Mrázek: „Někdy v deseti jedenácti letech jsme letěli do Kanady na turnaj, kde byla půlka týmu z Vítkovic a půlka z Kopřivnice. Tam jsme se poznali víc. Potom jsme byli spolu dva roky v dorostu.“
Bartošák: „Když jsem přišel ve čtrnácti do Vítkovic, dali mě hned do dorostu. Tam už chytal Petr a pomalu se přesouval do juniorky. Pak odešel do OHL a já jsem dostal víc prostoru. Za dva roky jsem šel do Kanady i já.“

Drželi jsme spolu

Do té doby byl tedy on jednička?
Bartošák: „Ano. Musím říct, že jsem mu stoprocentně kryl záda. (směje se) Náš tehdejší trenér Jakub Petr, který mě shodou okolností vede ve Vítkovicích i teď, na to rád vzpomíná. Říká, že měl nejlepší gólmanskou dvojici v lize. Chytat mohl samozřejmě jen jeden.“
Mrázek: „Bartes byl vždy připraven. Občas jsem se necítil.“
Bartošák: „Hm, ale nikdy mě tam nepustil. (úsměv) Musím říct, že si nepamatuju zápas, před nímž by mi Petr neřekl, ať se nachystám, že se necítí. Skončilo to tak, že jsme někde vyhráli 2:0 nebo 3:0 a on měl čtyřicet zákroků. Na to, jak se vždycky necítil, chytal dost slušně.“