Postavit kostru nároďáku není možné, říká bývalý reprezentační trenér Vůjtek
Trenér národního týmu Miloš Říha po Channel One Cupu optimismem zrovna nesršel.
„Hokej nám utekl, bude těžké ho dohnat,“ vraštil obočí. Je situace opravdu tak šedá?
Podle bývalého reprezentačního kouče Vladimíra Vůjtka ne. Sám si nedovede představit, že by šel Říhovou cestou. Hra týmu se mu nelíbila, víc by věřil extraligovým hráčům.
Nechce zkoušet desítky hokejistů. Cílem Miloše Říhy je vybudovat jádro, kolem kterého pak nabalí zbytek. „Nedovedu si to představit, podle mě to není možné. Vybudovat kostru patnácti hráčů nejde,“ zamýšlí se Vladimír Vůjtek. Na ruském turnaji ho nejvíc zaujali mladíci z tuzemské nejvyšší soutěže, jinak byl spíše skeptický.
Jak se vám líbila hra, kterou se národní tým prezentoval na Channel One Cupu?
„Popravdě se mi moc nelíbila. Hráči nebyli svěží, živí. Jako by byli přibrždění. Kromě Kubalíka, Lence a těch mladých se mi zdálo, že jsou všichni unavení. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Těžko říct, proč tomu tak bylo. Možná měli předtím hodně zápasů, to mají ale všichni. Do Ruska cestovali z Finska, v pátek nestihli trénink a celkově se scházeli dost narychlo. Všechny týmy nemají rovné podmínky. Možná za tím bylo tohle.“
Naoko drhla asi nejvíc koncovka. Kromě Dominika Kubalíka to nikomu zrovna nelepilo.
„To máte pravdu. Kubalík jediný ukázal, že se z něj stal opravdu vynikající hokejista a střelec. Dozrál. Má skvělé zrychlení, umí se prosadit jeden na jednoho. Jinak to byla bída. Bruslařsky soupeři stačili akorát mladí Beránek se Zdráhalem. Druhá věc je hokejovost. Nakonec se ale prosadili, což o mnohých ostatních říct nejde.“
Můžou pomoct hráči jako Milan Gulaš nebo Jan Kovář?
„Samozřejmě. Je to jen otázka výběru, koho trenér nominuje. Šance je ukázat ještě před mistrovstvím světa pořád jsou. Výběr na turnaje nemůže být tvořený z třiadvaceti hráčů, zkoušet se prostě musí stále. Pořád zůstalo doma dost dobrých jmen.“
Co říkáte na přístup Miloše Říhy, který nechce přehnaně testovat, ale budovat jádro týmu?
„Každý to má nastavené jinak. On vsadil na stavění kostry od prvního turnaje, což je dnes dost složité. Nakonec před mistrovstvím světa přijede osm deset jiných hráčů a kostra se rozpadne. Jinak to mají třeba Švédové, kteří berou na každý turnaj jiný tým, protože vědí, že na šampionát jim stejně přijede dvacet chlapů z NHL. Můžou si to dovolit, mají širokou základnu. My to tak jednoduché nemáme.“
Dovedete si představit, že byste vy zvolil u národního týmu stejnou cestu jako teď Říha?
„Nedovedu, podle mě to totiž není možné. Vybudovat jádro nároďáku s patnácti hráči? To nejde. Ale možná se pletu. Až přijedou výše zmínění hráči plus třeba Kvapil s Holíkem, bude to vypadat jinak. Z Ruska třeba taky dorazí útočníci čerstvější, než tomu bylo teď. Poslední turnaj ale prostě nevyšel a vedení si to musí zanalyzovat. Musí si stanovit cíl pro příště, vyladit závěrečnou přípravu a vybrat správné hráče. Spíš mi z toho vyplývá, že směrem k mistrovství musí trenéři začít víc koukat do Ameriky.“
Trenér po turnaji řekl, že stále víc vidí, jak českému hokeji ujíždí rozjetý mezinárodní vlak. Vidíte to stejně?
„Ne. Vždyť pořád máme v evropských týmech dobré hráče. Jsou žádaní a dělají tam solidní práci. V tom to nebude. Naopak bych víc věřil české extralize. Teď byli v týmu čtyři útočníci z naší ligy. A nakonec patřili k nejlepším. Totéž bylo na Karjala Cupu, kde zahrál dobře třeba mladý Radovan Pavlík.“
Takže když jste vedl reprezentaci před třemi roky vy, neměl jste podobný pocit.
„Vůbec ne, vždyť my jsme normálně dokázali Finy, Švédy i Rusy porazit. Hráli jsme s nimi vyrovnané zápasy. Jednou se vyhrálo, jednou prohrálo. Nebylo to o tom, že by byli lepší. Neměl jsem důvod si myslet, že jsou před námi.“
Je vůbec v moci národního kouče, aby český hokej jako celek dokázal pozvednout?
„Je to hrozně těžké. Bylo to tak a bude. Spíše by se měl soustředit na úspěch, což na druhou stranu Miloš Říha dělá. Všechno se ale bude počítat až po mistrovství světa. Tohle jsou jen doplňkové turnaje, které ale hráče můžou vyladit do psychické pohody na velkou akci. Je rozdíl, když se před tím daří a když ne.“
