Přestože je Robert Holík pátým nejproduktivnějším českým hokejistou v historii NHL, v rodné zemi o něm není příliš slyšet. Z Roberta se stal americký občan Bobby, z hvězdného útočníka je dnes nadšenec do geopolitiky, historie a jazyků. Po deseti letech se však jeho jméno znovu objevuje ve spojení s hokejem: dvojnásobný vítěz Stanley Cupu trénuje mládežnické výběry Izraele.
Mistrovství světa do 18 let divize III obvykle není místem, kde se prohání budoucí velké hvězdy. Bulharsko, Turecko, Nový Zéland, Island, Mexiko a Izrael jsou zeměmi, kde je hokej na periferii zájmu sportovní veřejnosti, přesto se posledně jmenovaný stát může chlubit hvězdou světového formátu.
Na střídačce udílí pokyny muž v padnoucím obleku a s brýlemi bez obrouček. Bobby Holík, syn bývalého kapitána československé hokejové reprezentace Jaroslava Holíka, šéfuje deset let po skončení aktivní hráčské kariéry izraelské osmnáctce.
Hráč, který odehrál osmnáct sezon v nejlepší lize světa, se tak po deseti letech znovu objevuje na hokejové scéně. „Když jsem hrál v New Jersey, seznámil jsem se se Stanem Fischlerem, známým reportérem a novinářem. Po skončení hráčské kariéry jsem dělal různé věci, krom jiného jsem ale pracoval i s mladými hokejisty,“ vypráví Holík pro oficiální web IIHF.
Jednoho dne však otevřel e-mail od Fischlera s nabídkou, zda nechce pomoct s rozvojem hokejové školy v Izraeli. Zatímco jiní by nad hokejově nepříliš významnou zemí ohrnuli nos, Holík s nadšením kývnul.
„Mám rád Izrael z mnoha důvodů. Pocházím z malé země, která byla vždy pod kontrolou větší říše. Studium židovské historie pro mě bylo zážitkem. Izrael našel cestu, jak se ochránit a zůstat svobodnou a demokratickou zemí. Nepřivedl mě sem přímo hokej, ale spousta jiných věcí - lidé, historie i současná situace,“ líčí Holík.
Při jeho slovech pochopíte, že tenhle muž nemá v hlavě jen hokejku a puk. „Zajímám se o historii, geopolitiku či jazyky. Snažím se hodně číst,“ říká Holík, který v základní části NHL odehrál 1314 utkání. „Už když jsme cestovali na venkovní zápasy a měli jsme chvilku volného času, rád jsem zašel do muzea.“
Právě provázanost hokeje a vzdělání je pro Holíka důležitá. To převzal, jak sám přiznává, po svém otci Jaroslavovi, a odmítá názory, že se v současnosti nedá při výchově mladých hokejistů skloubit škola a sport.
I proto kývl na nabídku z Izraele, po dvou účastech na letních hokejových školách však přišla další nabídka, tentokrát na trénování tamních reprezentací do 18 a 20 let. Od mládežnických týmů v americkém Wyomingu, kde dlouhodobě žije, se přesunul do jihozápadní Asie.
„Nikdy jsem neměl za cíl stát se trenérem. Chtěl jsem učit, být na ledě a pracovat s dětmi. Jenže pak přišla nabídka, která není jen o trénování, ale i reprezentaci Izraele. Tímto můžu ukázat lidem, že tato země není nepřítel, jak si spousta lidí myslí,“ popisuje Holík své pocity.
První zkušenost s mezinárodním hokejem v roli trenéra zažil v lednu, kdy se s reprezentací do dvaceti let zúčastnil světového šampionát divize II, skupině B. Izraelský tým tehdy dokázal porazit Mexiko, díky čemuž skončil v šestičlenné skupině předposlední a vyhnul se sestupu. Druhá mise probíhá právě nyní, na střídačce reprezentační osmnáctky v divizi III, skupině A. Před posledním zápasem mají Holíkovi svěřenci stále šanci na postup, musí však doufat v zaváhání domácího Bulharska.
Přestože herní kvalita není taková, na jakou byl bývalý hráč Hartfordu, New Jersey, New Yorku Rangers či Atlanty zvyklý, je za tuto zkušenost vděčný. „Každý trenér má oblast, v níž se cítí nejlépe. Pro mě je to práce s hráči od patnácti do devatenácti let. Po příchodu do Izraele jsem navíc zjistil, že zdejší hráči mají mnohem vyvinutější smysl pro hru než americké děti, protože tady nejsou zatížení pokyny trenérů a jen hrají,“ hledá výhody.
