Říha mladší o práci s otcem: Pro někoho to bude zvláštní vždycky
Táta a syn. Miloš Říha a Miloš Říha. Stačí jeden, aby budil emoce. A co když budou u reprezentace dva? „Pro někoho to zvláštní bude asi vždycky. Ale pro mě ne, což je pro náš cíl dobře,“ říká Říha mladší ve svém prvním rozhovoru v roli asistenta národního týmu. Vyprávěl o divoké rodinné povaze, která na lavičce někdy přechází ve vulkán, i o tom, proč táta podle něj předběhl v 90. letech dobu. Sám dostal jednu velkou facku a poznal, že se musí zastavit.
Spolupracují spolu už dlouho. Miloš Říha mladší pro tátu dřív sledoval hráče, soupeře, dělal mu servis pro KHL. Jenom jednou se potkali na lavičce spolu přímo, v rozjetém ročníku 2014/15, kdy Říha starší přišel na konec sezony do Pardubic a syn zůstal na pozici asistenta. Bylo z toho nakonec čtvrtfinále. Teď si hlavní trenér národního týmu vyžádal současného kouče prvoligové Slavie i k reprezentaci. Fungoval u ní už v minulé sezoně, teď je to s razítkem.
Jak se pracuje v českém hokeji se jménem Miloš Říha?
„Neřeším to. Tedy teď neřeším, ale dřív, když jsem začínal trénovat, to bylo těžký hodně.“
Protože jste byl hlavně syn známého trenéra?
„Dost lidí se na to kouká stejně třeba i teď. Ale já si postupně v sobě srovnal, že tohle není moje věc, jen musím dělat dobře svoji práci. Někdo si pak třeba řekne, že má smysl, co dělám, jiný si zase pojede dál, že mám práci díky tátovi. S tím nic neudělám, dřív mě tyhle věci žraly víc.“
Kdy přesně?
„Když jsem začínal pracovat u mládeže v Hradci. Zaprvé se na mě koukali jako na Pardubáka, pak na syna Miloše Říhy. Tam to bylo úplně nejtěžší, i když mě práce bavila. Kolem bylo ale hodně negativ. Lidi psali různé nesmysly na internetová fóra.“
A vy jste je ještě četl?
„Já ne, ale někdo z vedení ano. Spíš jsem pak nevěděl, co k tomu mám říct. Tohle přece není můj problém. Jednoduché jsem to neměl ani pak v Pardubicích, kde jsem trénoval s tátou a pak tým převzal po něm v létě 2015. Ale uplynuly čtyři roky, všichni jsme dál. Mě už ani nenapadne podobné věci řešit a přemýšlet o nich.“
Ani když vedení svazu oznámilo, že je z vás oficiální asistent reprezentace?
„Fakt ne. Měl jsem dobrý pocit z práce na mistrovství světa i před ním. Ani mě nenapadlo přemýšlet nad nesmysly.“
Počkat, dobrý pocit. Oficiálně jste u týmu přeci vůbec nebyl. Dost lidí se ptalo, co u reprezentace vlastně děláte. Byl jste tam? Nebyl? A proč vedete trénink? Otázek se nabízelo hodně.
„Byl a nebyl jsem tam vlastně celou sezonu. Pracoval jsem pro realizační tým externě, pak se všechno nějak seběhlo, že jsem byl u týmu víc. Ale nevím, co bych k tomu dál řekl.“ (usměje se)
Myslíte, že se svaz bál oznámit, že u národního týmu jsou dva Říhové a hlavní trenér si vyžádal jako pomocníka vás?
„Kdo ví, ale to bychom se museli zeptat někoho jiného.“
Každý vás s tátou bude vždycky spojovat i srovnávat. Není těžké si vyšlapat vlastní cestu?
„Beru jako výhodu, že jsem si to zažil už dřív, není to nic nového. Začínal jsem takhle v Pardubicích pozorovat soupeře a hráče, když táta trénoval. Nebyla to úplně komfortní situace, ale pak to přineslo nějaké úspěchy a nikdo neřešil, jestli tam jsem, nebo ne.
