Jednička Komety Karel Vejmelka o své motivaci do práce: Seděl jsem už dost
PŘÍMO Z HELSINEK | Extraligu chytá už šestý rok. Vlastně vás i trochu překvapí, že je Karlu Vejmelkovi teprve 23 let. Až teď je ale v klubu jasnou jedničkou. A ne proto, že by byl kolega marod. Vůbec. Brána v Kometě je jeho. „Neberu to tak, že když chytám, je hotovo,“ říká jasně. Na Karjala Cupu ho o víkendu možná čeká první reprezentační start. V rozhovoru pro deník Sport nemluvil jen o chytání, ale i o škole, kterou dotáhl.
Nikdy neměl v Brně lehké soupeře. Nad sebou měl Libora Kašíka, Marka Langhamera, ale hlavně Marka Čiliaka, pana Kometu, krále, který sbíral úspěchy v play off. V létě ale měl Karel Vejmelka lepší formu, tak začal chytat v extralize on. A ne do prvního nepovedeného zápasu. Pořád. Teď si plní další velký sen na reprezentační akci ve Skandinávii.
Viděl jsem vzpomínku, kterou vystavil na Facebook plzeňský Dominik Frodl. Dva mladí brankáři tam za sebou v bílém reprezentačním dresu mašírují na led. Vzpomínáte?
„Tak to je hodně starý. (usměje se) Někdy z roku 2012.“
Byla to hodně dlouhá cesta až do reprezentačního áčka?
„Tam to byly úplně reprezentační začátky. Potkávali jsme se spolu na prvních srazech, všichni se postupně poznávali, byli jsme ze všech koutů republiky. Paradoxně to ale byly asi ty nejhezčí roky. Najednou jste přišli do úplně jiné atmosféry než v klubu. S Frodlikem jsme si tenkrát hodně sedli, do teď udržujeme kontakt. Je super, že se mu daří v Plzni a můžeme se potkávat zase o něco častěji.“
Koukal jsem, že pod fotku napsal jedno slovo. Díry.
(směje se) „No jasně, musíte si ze sebe udělat srandu. Vždycky jsme to brali s humorem, šli se jako kluci do branky pobavit. Nechtěli jsme na sebe vytvářet žádný tlak, ale vycházeli jsme spolu jako kamarádi.“
Žádné, že branka je moje?
„Vůbec, žádní rivalové. Prostě se sejdeme, pokecáme, co je nového. Bylo to super.“
Je hodně kluků, kteří z vašeho ročníku už hokej ani nehrají. Teď jste v Helsinkách a možná znovu natáhnete reprezentační dres, jen ten dospělý. Není pomalu zázrak dojít až sem?
„To je pravda. Neměl jsem cestu úplně vyšlapanou, překážek bylo dost a pořád nemám nic jistého. Neberu to tak, že když chytám v Kometě, je hotovo. Pořád se mám kam posouvat, kladu si vyšší a vyšší cíle. Vím, že vyhráno nemám. Tahle akce je pro mě zase ohromný krok dopředu. A v klubu mám taky na čem pracovat, pořád si musím pozici budovat.“
V Kometě jste měl nad sebou tři jedničky, než jste se jí stal sám. Je ve vaší kariéře důležitá trpělivost?
„Jasně, taky jsem měl myšlenky, že už to nemá cenu a jestli chci chytat, bude to muset být asi jinde než v Brně. Ale trpělivost se vyplatila i na úkor toho, že jsem v létě odmítl smlouvu v Americe. Doufal jsem, že se mi všechno vrátí a přišlo to ještě dřív, než jsem čekal. Musím přiznat, že mě až překvapilo, jak se mi vstup do sezony povedl. Všechno se samozřejmě odvíjí od skvělé týmové práce v Kometě, ale jsem hrozně vděčný, že jsem dostal šanci se ukázat.“
Trpělivost vás provází asi i mimo hokej. Stálo velké úsilí dotáhnout vaše studia k bakalářskému titulu?
„Chtěl jsem studium dokončit, dostat se aspoň na tenhle stupínek. Vyšlo to, tedy nějakým zázrakem. (usměje se) Právě nejhorší bylo, že jsem musel obětovat dost svého volného času. Teď jsem za titul rád, stálo za to něco obětovat. Studuju dál, ale ten hlavní cíl mám, teď už si užívám i větší volnost.“
Co vás zaujalo na tom, že se pustíte zrovna do studia managementu sportu?
„Říkal jsem si, ať je to něco, co mi je blízké. Na jednu stranu jsem si říkal, ať je trochu z jiného soudku než hokej, ale zase aby to se sportem něco společného mělo. Tenhle obor je zajímavý, obsahuje účetnictví, finance a právě je zaměřený i na sport.“
Kdy zaklepete Liboru Zábranskému na dveře kanceláře, že byste měl radu?
(směje se) „Tohle radši dělat nebudu. Teoreticky by tam do budoucna nějaká spojitost s tímhle oborem do budoucna být mohla. Ale kdo ví, co jednou přijde. Mám jenom titul, ale záleží i na hromadě dalších věcí.“
Zatím jde u vás ale hlavně o chytání, gólmanský vzestup. Prostě nyní táhne jiná práce...
„Přesně tak, snažím se všechno teď jednak užívat, ale i si pozici držet, ať jsem schopen podávat stabilní výkony.“
Aby se neřeklo, že jste měl jenom chvíli formu?
„Jo, chci dokázat, že není náhoda, jak teď chytám, ale že dovedu být jedničkou a tuhle roli zvládnu. Tlak na prvního brankáře vždycky je, pro mě je motivace, abych ukázal, že to není nějaký omyl, nebo chvilková změna. Myslím, že jsem si toho proseděl na střídačce dost. Tohle mě motivuje do další práce.“
A když jste přijel na reprezentační sraz, nepustil jste se do hráčů ze Sparty, že to bylo naposledy, co se proti Kometě vyhrabali ze stavu 1:4 na 5:4?
„Spíš přivítali oni mě. (usměje se) Nějaké škádlení v dobrém tam bylo, pár připomínek proběhlo. Ale vracel jsem jim to, že by si mohli vzpomenout, jak dopadl první zápas v Brně, kdy jsme je dali 2:0.“
K životu brankáře ale tohle taky patří, ne? Občas přijde divoký zápas plný gólů.
„Jasně, stává se. Padesát minut to byl od nás super zápas a pak jsme povolili. Občas se něco takového semele, ale nemělo by to přicházet. Pro nás všechny je to takový zdvižený prst. Musíme si špatné věci uvědomit a do budoucna na nich pracovat. Lepší je, když tohle přijde teď, než aby se podobné divočiny děly někdy později, až půjde sezona do finiše.“
Musí se gólman s blbým zápasem sám umět vypořádat?
„V hlavě to vždycky nějakou dobu máte, což je asi v pořádku. Ale zase z toho nemůžete být vedle moc dlouho. Tohle jsem se, myslím, naučil už docela dobře odbourávat, je dobré si odnést vždycky nějakou zkušenost, dojem. Jen to nemůžete přehnat, nebabrat se ve všem moc dlouho. Akorát by vás to svazovalo.“
| Sezona | Klub | Počet zápasů | Úspěšnost |
| 2014/2015 | Pardubice | 7 | 92,3 % |
| 2015/2016 | Pardubice, Kometa | 6 | 93,38 % |
| 2016/2017 | Kometa | 31 | 90,5 % |
| 2017/2018 | Kometa | 6 | 93,7 |
| 2018/2019 | Kometa | 31 | 91,5 |
| 2019/2019 | Kometa | 16 | 93,5 |
