PŘÍMO Z FINSKA | Česká brána je na Karjala Cupu hodně silná. Proti Švédsku zářil Roman Will. Bitva s Finy? Vynikající představení Marka Langhamera, který několikrát čaroval rychlou lapačkou. „Musím říct, že to je jeden z nejlepších týmů, proti jakému jsem hrál,“ odfrkl si po výhře 3:2 po nájezdech. Tam český brankář ani jednou neinkasoval.
Jaký to byl zápas z pohledu brankáře?
„Byl to těžký zápas, ale myslím, že jsme to odehráli týmově a všichni odvedli super výkon. Nešlo tam až tolik střel, ale spíš těžších zákroků. Já to ale od Finů trošku čekal. Ani proti Rusům neměli padesát střel, ale dokázali dát góly. Snažil jsem se hodně číst hru a čekat až na ten správný moment, kdy jsem si byl jistý, že vystřelí.“
Finsko vypadalo hodně nepříjemné kolem brankoviště. Bylo těžké se tím vypořádat?
„Musím říct, že to je jeden z nejlepších týmů, proti jakému jsem hrál. Ať už s ohledem na to, jak hráli organizovaně, nebo jak byli právě nepříjemní na brankovišti. Před bránou pořád někdo stál a otravoval, pořád tam byl někdo ve výhledu.“
Přes obrovitého Anttilu se dá něco vidět?
„Dal jsem si to za úkol před dnešním zápasem, hledat maximálně puk, jak to jen půjde. Jejich útočníci hodně chodí před bránu, tak jsem se snažil, abych puk vždy našel.“
Vzhledem k těm několika semaforům, efektním zákrokům lapačkou, se to dařilo...
„Při tom jednom ani nevím, jak jsem to udělal. Bylo to přes hráče a já pořádně neviděl. Vykoukl jsem na pravou stranu a viděl, jak od modré někdo vystřelil, což bylo ale nejdůležitější. Z druhé strany přišel puk a skončil v lapačce.“
Když si zpětně promítnete oba inkasované góly, šlo zákrok vymyslet nějak jinak?
„U prvního jsem si myslel, že puk mám. Pak jsem si říkal, že se puk odrazil na toho vzdálenějšího hráče, proto jsem udělal takový úkrok zpátky, abych se mohl odrazit. Jenže puk byl kousek přede mnou a bylo všechno pak hrozně rychlé. Už jsem nestihl zareagovat. Při druhém gólu zase stál dobře hráč před bránou, puk tam někde prošel a trefil mě do vyrážečky. Tam byla jen škoda, že jsem nedal dříve tu ruku s lapačkou dopředu.“
V nájezdech jste pak exceloval, nepustil ani jeden. Měl jste někoho ze soupeřů načteného?
„Nevěděl jsem úplně přesně, co udělají. Ale pravdou je, že jsme se právě nájezdy snažili trénovat, neměl jsem je ideální. A jsem moc rád, že to vyšlo.“
Jak se vlastně dívalo na výkon českého týmu z brány?
„Když jsme prohrávali, tak kluci ve třetí třetině zabrali. Udělali pro úspěch všechno a já jim za to chci moc poděkovat.“
