Výsledek 1:4 o tom úplně nevypovídá, nicméně Češi byli v sobotu domácím Rusům vyrovnaným soupeřem. Přestříleli je, jenže téměř bez efektu. I ve druhém vystpupení na Channel One Cupu tak vyšli naprázdno. „Mrzí nás to. Měli jsme pasáže, kdy jsme je vysloveně tlačili,“ přemítal kapitán Andrej Nestrašil.
Co o osudu zápasu rozhodlo?
„Klasicky jsme začali špatnými bulemi, jako v minulém zápase. Takže po zahájení hry jsme bez puku, to je pro nás problém číslo jedna. Začíná to samozřejmě u mě. Z centrů jsem nejstarší, měl bych to vést, a první tři, čtyři vhazování za sebou jsem prohrál.“
Čím si vysvětlit, že to je v turnaji takový problém?
„Tam záleží na spoustě věcí. Ještě před pěti lety se na buly dalo dělat hodně, smělo se zepředu do hokejky, hrát nohou. Když to nevyšlo takhle, mohlo se zkusit něco jiného, kdežto v dnešní době tam hráč víceméně stojí a záleží spíš na načasování, kdo puk dřív trefí. Za mě osobně, když začnu zápas jako tenhle a první tři bule prohraju, pak to spíš jakoby doháním, člověk už možná chce až moc a jde tam pak příliš brzy, ještě než puk spadne na led. Je to hodně o tréninku. Samozřejmě je lepší, když člověk začne na bekhendu, tedy na silné straně, než hrát do forhendu. Ale všichni hrajeme profesionální hokej na nejvyšší úrovni a Rusové mají stejné podmínky jako my. Nechci se na nic vymlouvat. Byli lepší.“
Nejprve odskočili v první třetině po dvou schovaných střelách, na začátku třetí části zaskločili za stavu 2:1 rychlým třetím gólem. Dá se říct, že dokázali skórovat vždy v pravou chvíli?
„Ano. Úvodních deset minut byli lepší, my jsme je pak ke konci druhé třetiny tlačili. Jenže hned při prvním střídání třetí třetiny dali gól. Myslím, že hráli trošku zkušeněji a přestože jsme často měli víc ze hry my, vlastně ty první dva góly rozhodly.“
Jak nepříjemný byl právě jejich třetí gól na začátku poslední třetiny? Mužstvo si řekne o přestávce v kabině, jak na ně vlítne, pozměnilo se taky složení prvního útoku, jenže ten hned při prvním střídání inkasuje. Co to udělá s psychikou, jak to zapůsobí?
„Byla to věc, kterou jsme si před zápasem specificky ukazovali. Jakmile se hra otočí, dávají puk skoro naslepo do brány, kde sjíždí jeden hráč. Myslím, že mu střela ani nesedla, ale dostali to tam. Škoda to byla. Pořád jsme ale před sebou měli ještě devatenáct minut. Bylo to lepší, než kdybychom ten gól dostali třeba v desáté minutě třetí třetiny. Ale na psychice to nepřidá, to je jasné.“
Průběh zápasu nebyl tak jednoznačný, rozhodla efektivita v koncovce. Čím to, že v ní byli Rusové o tolik lepší?
„Samozřejmě nás to mrzí. Byly tam pasáže, kdy jsme je vysloveně tlačili. U prvního gólu Willík nic neviděl, my jsme naopak prvních dvacet minut před brankou nikoho neměli. To byl největší rozdíl, protože jsme to dělali jejich brankáři hrozně lehké. Naše střely, a že jsme jich měli během zápasu hodně, nikdo neclonil, před bránou nikdo nestál. I když to vypadalo, že jsme měli chvílemi trošku víc ze hry, stříleli jsme z dálky, a v dnešní době, když to gólmani vidí, tak to prostě mají.“
