Čeká ji šestá sezona ve Švédsku, kde chytá za slavné MoDo. Kromě toho však musí Klára Peslarová (24), trojnásobná česká hokejistka roku, chodit také do práce. Ale nestěžuje si. Ve Skandinávii se má pořád líp než v Česku. „Doma se na mě spousta lidí dívá skrz prsty jenom proto, že mi něco chybí mezi nohama,“ říká reprezentační brankářka otevřeně v rozhovoru pro Sport. S národním týmem se nyní v Kanadě chystá na páteční start mistrovství světa.
Pořád jsou schované kdesi vzadu. S mužskými kolegy se gáže hokejistek absolutně nemůžou měřit. Daleko před nimi jsou i tenistky, basketbalistky či volejbalistky. Ve světě se ledová hra v podání žen posouvá stále kupředu. V Česku jsou krůčky malé. Jak se žije špičkové evropské hokejistce, o tom mluví Klára Peslarová, gólmanka národního týmu.
Jak vypadá váš běžný den?
„Ráno vstávám v šest hodin. Nasnídám se a jedu do práce, teď přes léto jsem jezdila na kole. Od sedmi začínám, v práci jsem pak do poledne. Je to jen pět hodin, protože mám zkrácený úvazek. Pak se vracím domů, kde poobědvám, odpočinu si a ve tři hodiny nám začínají tréninky. Máme přípravu na suchu i na ledě. Pak přijdu zničená domů, udělám si večeři a jdu spát. Takhle to plyne týden za týdnem.“
Kde pracujete?
„Je to firma zabývající se online nákupy potravin. Zákazník nám napíše, co všechno potřebuje, já to nakoupím a připravím ven do chladicích boxů, kde si to pak lidi vyzvednou. Vzniklo to během koronaviru, aby se minimalizoval kontakt mezi lidmi, a uchytilo se to.“
Pomohl vám s tím klub, nebo jste si musela živobytí najít sama?
„Všechno to měl na starosti klub, on měl povinnost najít mi ubytování i práci.“
Chodíte do práce i v zápasové dny?
„Když hrajeme přes týden a až později k večeru, tak do práce normálně jdu. Jiné je to samozřejmě, když jedeme někam na zápas ven.“
Když jste se v roce 2017 vracela na rok do Česka, říkala jste, že je ve Švédsku problém skloubit hokej se studiem. Proč to s prací jde a se školou ne?
„Záleží hodně na konkrétní škole. Já jsem chtěla jít na takovou, kde by všechno bylo v angličtině. S programem studia, který tam byl, to ale absolutně nebylo možné zvládat i s hraním hokeje. Až později jsem zjistila, že tam jsou i programy pro špičkové atlety. Mohla jsem to zkusit, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Mám jiné představy a plány o své budoucnosti. Záleží na každém, kolik času je ochoten ukrojit z hokeje a investovat ho jinak. Pro mě byl vždycky hokej na prvním místě.“
Jaká je tedy vaše představa o budoucnosti?
„Věnovat se hokeji na sto procent. Zůstat u něj, dokud zdraví slouží. I po kariéře bych chtěla u ledu vydržet a předávat svoje zkušenosti dál.“
V Česku jste ale, pokud vím, taky před pár lety začala studovat vysokou školu.
„Ano, dostala jsem se na školu se zaměřením na sociální práce a učitelství. Dokončila jsem tam jeden rok, ale pak jsem se rozhodla pro návrat do Švédska, kde je ženská liga na mnohem vyšší úrovni. Dálkové studium mi nebylo umožněno, takže jsem skončila.“
Střely od Pastrňáka? Už v dorostu štípaly
Soutěž ve Švédsku se dá označit za poloprofesionální? Něco si tam hokejem vyděláte, že?
„Záleží na týmu, ve kterém hrajete. Některý kluby jsou opravdu profesionální, holky nemusí pracovat a živí se jen hokejem. U nás v MoDo je to poloprofi, potřebujete k hokeji práci, abyste mohli normálně žít.“
Před čtyřmi lety mi v rozhovoru říkala vaše spoluhráčka z národního týmu Denisa Křížová, že se téměř nikde ve světě žena hokejem dobře neuživí. Změnilo se to tedy?
„Posouvá se to, ale ty kroky jsou malé. Pořád z toho cítím feminismus, furt se na to lidi dívají jako na něco podřadného, že je to jenom ženský hokej. Zvlášť v Česku to takhle bohužel hodně lidí vnímá. Jinde ve světě je ten posun větší, u nás to nejde. Ve Švédsku se na nás opravdu začínají koukat úplně stejně jako na mužské hokejisty, což je fascinující.“
Platí pro vývoj holek a žen, že je pro ně nejlepší hrát co nejdéle mezi chlapci?
„Rozhodně, u nás to platí pořád. V Česku není jiná varianta, než být co nejdéle to jde mezi klukama. Já jsem to měla taky tak. Až do sedmnácti jsem hrála v Porubě s klukama. Byla jsem strašně ráda, že jsem s nimi mohla vyrůstat a díky nim posouvat i svůj vývoj.“
Slyšel jsem, že jste v dorostu chytala i proti Davidu Pastrňákovi.
(smích) „Je to tak. Už tehdy jeho střely štípaly. David byl od nízkého věku na úplně jiné úrovni než zbytek hráčů. Měl náskok. Proto se ani nedivím tomu, kde je dnes. Svým talentem a prací si to vybudoval. Přeju mu to nejlepší, je pro mě takový nástupce Jardy Jágra .“
Vy sama jste si ze Švédska na rok odskočila do Ruska. Platí i mezi ženami, že do téhle země si jdete vydělat?
„Budete se divit, ale jo. Po mistrovství světa do 18 let mi přišlo dost nabídek. Amerika mě nelákala, tam se preferuje vždycky na prvním místě škola a až potom hokej. Já se přiznám, že jsem to měla vždycky naopak. (úsměv) Tak jsem se rozhodla zkusit Rusko. Snaží se to tam taky dělat profesionálně. Finančně to tam bylo výš než jinde v Evropě, tam jsem vlastně byla za hokej poprvé v životě placená, takže to pro mě bylo něco neskutečného.“
Proč jste tam nezůstala? Po roce jste odešla do Švédska.
„V Rusku bohužel změnili pravidla a zakázali v lize jiné než domácí gólmanky. Chtěli si zlepšit ty svoje vlastní, zavedli tam i limity cizinek na klub na pouhé dvě.“
Na sezonu 2017/18 jste se pak vrátila do Česka, kdy jste odchytala šest zápasů mužské krajské ligy za béčko Poruby. Jde to nějak srovnat s ženskou top úrovní?
„Bylo to hodně jiné. Musím říct, že co se tvrdosti střel týká, pořád to bylo na jiné úrovni. Žena nevystřelí takovou ránu jako chlap. Řekla bych ale, že holky jsou šikovnější, hravější, víc si vyzkouší. V tom krajském přeboru to byli chlapi, kteří měli hokej jen jako koníček. Bylo to pro mě něco nového, vyzkoušela jsem si to. Že bych na ten rok doma ale vzpomínala nějak ráda, to se asi říct nedá.“
Proč?
„Cítila jsem, že se na mě spousta klubů, trenérů a lidí dívá skrz prsty jenom proto, že mi něco chybí mezi nohama. To byl možná hlavní důvod, proč jsem chtěla odejít.“
Jak vám to bylo dáváno najevo? Doufala jste, že vás Poruba vytáhne nahoru do Chance ligy?
„Tam nebyl ani náznak, že by to udělali. Myslím si, že jsem na ten krajský přebor v pohodě měla, ale bohužel jsem nakonec nechytala ani tam. Dali přednost chlapům.“
Ve Švédsku jste se s něčím podobným nesetkala?
„Vůbec, tam se dívají na kvalitu. Ne na to, jestli jsem holka, nebo kluk.“
KLÁRA PESLAROVÁNarozena: 23. listopadu 1996 (24 let) v Ostravě Pozice: brankářka Klub: MoDo/Švéd. (od 2017) Kariéra: Poruba (do 2014 a 2017/18), Karviná (2011-14), Krasnojarsk/Rus. (2014/15), SDE/Švéd. (2015-17) V reprezentaci: 69 zápasů, průměr gólů 1,89 a úspěšnost zákroků 91 % Úspěchy: 6x účast na MS, bronz z MS do 18 let (2014), 3x nejlepší hokejistka Česka (2014, 2016, 2020) |
