Kolem něj byl slyšet hukot dětí v kabině. Bývalý útočník, který v NHL zvládl téměř 900 zápasů, byl právě na jednom z mládežnických turnajů v zámoří. Dětem se Martin Erat v posledních letech intenzivně věnuje, stíhal to už během kariéry. „Můžeme si u áčka dělat, co chceme, ale pokud nepohneme celkově s výchovou mládeží, nikam se jako hokej neposuneme,“ má jasno juniorský mistr světa z roku 2001 a muž, jenž Kometě vrátil vítězný duch. Povede se mu to i v reprezentaci?

Jak probíhalo rozhodování, jestli na nabídku kývnete?
„Asi před dvěma týdny mi volal Méďa (Petr Nedvěd), pak jsem mluvil s Liborem (Zábranským), který mě na to trochu připravoval. Když mě potom oficiálně oslovili, moc rád jsem do toho šel.“

Co už jste si zjistil o Karim Jalonenovi?
„Mluvil jsem třeba s Pekkou Rinnem (bývalý brankář Nashvillu), který ho hrozně moc chválil, říkal, že je to vynikající trenér. Já jsem moc rád, že mu můžu pomoct a zároveň se od něj něco učit.“

Už jste se setkali osobně?
„Přímo jsme spolu ještě nemluvili, ale s kýmkoliv se o něm bavím, třeba s kluky, kteří ho zažili v Oulu, tak ho popisují jako výborného chlapa, který dovede být správně přísný. Zároveň je to detailista hokeje. A když mi někdo řekne, že má hokej rád stejně jako já, není to něco, co bych jen tak hodil za hlavu… (usměje se) Takže o to víc mě spolupráce s ním láká. Jsem rád, že můžu pomoct národnímu týmu i celkově českému hokeji. Moc si toho vážím.“

Zmínil jste Pekku Rinneho, někdejšího gólmana Predators a vašeho dlouholetého spoluhráče. Ten ho zná nejvíc odkud?
„Kari ho měl ve dvacítkách, navíc pochází z Oulu. Dobře se znají a měl pro něj jenom slova chvály.“

Po kariéře jste se usadil v Nashvillu. Vrátíte se kvůli angažmá u reprezentace domů?
„S Liborem (Zábranským) i panem Jalonenem si sedneme a domluvíme se. Záleží, co bude Kari chtít, abych přímo teď dělal. Od toho se bude všechno odvíjet.“

Šel byste do toho i bez Libora Zábranského, s kterým se výborně znáte z Komety?
„Bylo by to jiné rozhodování… Libora jsem zažil v Brně a za tu dobu jsem stačil dobře poznat, jak mu záleží na českém hokeji. Znám ho i ze střídačky a přesně vím, co od něj můžu čekat. To je pro mě to nejdůležitější.“

Měl byste mít na starost i nácvik přesilovek, to je vaše parketa, že?
„Pomůžu s čímkoliv, co budou chtít.“

V čem by ještě mohla být vaše silná stránka?
„To musejí posoudit jiní. Ale v Nashvillu jsem skoro na každém hokeji, české kluky hodně sleduju po celé NHL. Vím, co hrajou, jak jsou na tom, jakou má kdo pozici. Pro hráče je důležité, aby věděli, že když přijedou do nároďáku, že nebudou hrát něco jiného než na co jsou zvyklí. To je základ. Musejí hrát to, co umějí nejlíp.“

Kouč Jalonen se neschovává za fráze, dopředu vyhlásil, že chce vyhrát šampionát. To vám musí být sympatické, že?
„Vy mě v tomhle znáte dobře, takže ano, je to tak. Přece se nikdo nechce jenom tak zúčastnit. Když už jedete na nějaký turnaj, toužíte uspět! Nejdu do toho s tím, že si jedeme pro druhé místo. Takhle jsem to měl v sobě jako hráč, na tom se nic nemění. Vždycky chci uhrát co nejlepší výsledek. A co je nejlepší? To je zlato. V životě jsem nejel nikam s tím, že bych řekl, že jedu pro šesté místo, které bude ještě fajn.“

Chcete právě tuhle vítěznou náturu vrátit do českého národního týmu?
„Mistrovství světa je specifické, nikdo dopředu neví, jací hráči tam budou. Kdo bude z NHL k dispozici, kdo ne. Tím je to zajímavější. Na druhou stranu jsem viděl olympiádu, kluci nehráli špatně, bylo to o maličkostech. Je tenká hrana mezi tím, na jakou stranu se to překlopí. Jsou to detaily, které se dají změnit. Ale když se bavíme o celkovém prostředí,