Pokud obránce Libor Zábranský nastoupí proti Německu, bude česká reprezentace bohatší o další unikát. Do týmu ho pozval přímo Kari Jalonen. Nominaci probíral s Ollim Jokinenem, bývalou hvězdou NHL a trenérem finského Jukuritu, kde 21letý bek působí. „Vřele mi ho doporučil. Prožil výbornou sezonu, chtěl jsem ho tu vidět. Syn odvádí dobrou práci, takže tátu doplnil,“ dodal kouč, jemuž dělá asistenta Libor Zábranský starší.
Jako trenéři už stáli na střídačce českého celku Miloš Říha starší a mladší. Před sezonou 2019/20 přijel na kemp Kristian Reichel, jehož táta Robert dělal asistenta. Libor Zábranský měl svého otce při utkání za zády v ligových soutěžích mockrát. Zástupci dvou generací jednoho rodu se však takhle při jednom zápase v dospělé reprezentaci nesešli ještě nikdy.
Kari Jalonen vás chválil, dostal prý dobré reference od Olliho Jokinena. Potěšilo vás to?
„Je super tohle slyšet, člověku to dodá sebevědomí. Ví, že práce přes ten rok byla k něčemu platná. Jsem jenom rád, že mě sem pozvali a můžu se tady ukázat.“
Jaké je se potkat se s tátou v reprezentaci?
„Veškerá komunikace probíhala mezi panem Jalonenem s Ollim Jokinenem. Pro mě to zajímavá situace není, táta mě trénuje hrozně dlouho. Samozřejmě, v reprezentaci je to jiné, ale on je tady jako trenér a já jsem tu jako hráč. Za ty roky, co mě trénoval, jsme vždycky dokázali, že ten vztah je v tomhle ohledu profesionální.“
Konzultujete spolu přesto nějaké věci třeba víc?
„Přijel jsem v pondělí a v sezoně se za mnou byl párkrát podívat. Jak už nejsem v Česku, tak je to spíš takové, že se spíš zeptá, co a jak, a já mu dám zpětnou vazbu. Ale hokej neřešíme 24/7. Devět měsíců jsem nebyl doma, tak se spíš ptá, jak jde život a jak se všechno daří. Myslím, že v sezoně nebyly žádné výkyvy, že bych hrál nějak špatně. Samozřejmě nějaké zápasy přišly, ale nám se až na začátek víceméně celou sezonu dařilo, řešili jsme tedy spíš věci bokem.“
Jak jste spokojený se sezonou ve Finsku?
„Hodnotím ji strašně kladně. Jako podceňovaný tým jsme skončili druzí, příští sezonu budeme hrát Ligu mistrů. Ve čtvrtfinále jsme vypadli nešťastně v sedmém zápase 0:1 a pozitiva tam byla velká, ať už od trenérů, nebo v tom smyslu, že jsme městu vrátili chuť do hokeje.“
Co ohlasy na možná největší úspěch klubu v historii?
„Myslím, že s odstupem času nás všichni budou chválit, ale my jsme po základní části cítili, že by bychom mohli jít až úplně na vrchol. O to víc to pak po tom konci bolelo. Bylo to nepříjemné, ale byli jsme po šesti letech poprvé v play off. Z týmu, který všichni podceňovali a pomalu vyhazovali z ligy, se stala nějaká značka. Teď bude jen na nás, abychom to příští rok potvrdili.
Na finského trenéra jste zvyklý, ale co Fin u nároďáku?
„V Jukuritu byly tréninky hodně podobné. Myslím si, že jsou tady hodně kvalitní trenéři. Je to cítit, vyžadují detaily, které rozhodují zápasy, snaží se sem vnést zpátky vítěznou mentalitu.“
Jak jste uvítal pozvánku do reprezentace?
„Jo, těšil jsem se, je to super prodloužení sezony, když jsme s týmem vypadli. Každý se chce ukázat, sešlo se dost mladých kluků. I u Němců. Poslední roky jdou nahoru, je to znát i na mistrovství a podobně. Záleží na nás, jak se na to připravíme a budeme se tam snažit dostat tam ty věci, na nichž pracujeme. Ale jestli nastoupím, to ještě nevím…“
