Bronzová střelkyně Mlýnková: Věřily jsme si! Trenérka nám dodala klid
V pozadí hrála hlasitá hudba, kolem zpívaly a juchaly spoluhráčky. „Musím jít ven, je tady blázinec,“ smála se v telefonickém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz po bronzovém utkání nejlepší česká střelkyně a hrdinka zápasu útočnice Natálie Mlýnková.
Jak probíhají oslavy?
„Je to velké a ještě to velké bude! (směje se) Roky jsme za tím šly, vydřely jsme si to. Jsem strašně ráda za starší holky, které na to opravdu čekaly strašně dlouho. Teď se nám to povedlo. Snad je to jen začátek, kterým jsme odpíchly světlou cestu do budoucna pro celý český ženský hokej.“
Jak velký milník je zisk historicky první medaile?
„Znamená to pro nás absolutně všechno. Když se podíváte na tu cestu... Holky se prorvaly z druhé divize do první, pak až do té elitní. Je za tím kus práce. Medaile je opravdu úžasná věc. Jsme šťastné, že se nám to povedlo.“
Byla medaile vytyčeným cílem už před šampionátem, nebo jste o ní z pověrčivosti raději ani mezi sebou nemluvily?
„Byl to takový vzdálený cíl. Šly jsme za tím den za dnem. Chtěly jsme vyhrát každý zápas. Vyhrát skupinu, pak čtvrtfinále a získat na příští rok místo ve výkonnostně silnější skupině A. V play off jsme pak samozřejmě chtěly jít co nejdál, jsme nadšené, že to cinklo.“
Sama jste tomu pomohla v duelu o bronz dvěma góly, celkově jste jich v turnaji nasázela v šesti utkáních šest. I z osobního hlediska skvělý turnaj, že?
„Jo, sedlo mi to. Fakt vydařený turnaj. V důležité momenty mi to tam spadlo, pomohla jsem týmu, což je to nejcennější. Ve finále je jedno, kdo ty góly dá, ale určitě mě to těší.“
Utkání jste měly pevně v rukách, ale ve třetí třetině to nakonec přeci jen trochu nervy byly.
„Trošku jo, ale strach jsme neměly. Nerozklepaly jsme se. Švýcarky snížily na rozdíl dvou gólů, tam trochu nervy byly. Pořád jsme ale věděly, že máme náskok a musíme to zvládnout uhrát. Skvěle se nám povedl start, měly jsme to pod kontrolou. Občas nám chyběl klid na hokejkách, ale to se v takových zápasech stává.“
Pohledem zvenku přinesla do týmu velký klid a sebedůvěru kanadské trenérka Carla MacLeodová. Vidíte to stejně?
„Naprosto! S Carlou jsme si neskutečně sedly. Do týmu nám dodala přesně to jediné, co nám chybělo. Věřit si. Být sebejistý, věřit tomu, co umíme. Celý trenérský štáb nám věřil. Ona nám jen ukazovala, jak velký v nás je potenciál, my jsme ho pak musely jen rozvinout. Každá hráčka do toho pak dala maximum. Vtloukala nám do hlav, že i když jsme z malé země, můžeme dosáhnout velkých věcí. Dodala nám velké sebevědomí, které bylo nakonec strašně důležité.“
