Bronzová trenérka Češek: Ne vyhrát, ale vyhrávat! Děti jsou překoučované
Jako hokejistka vyhrála, co se dalo. A úspěch přivála i do české reprezentace žen. Sympatická dáma Carla MacLeodová je už delší dobu trenérkou, své svěřenkyně dovedla k bronzu na nedávném světovém šampionátu. Ještě jako hráčka získala v kanadském dresu dva olympijské tituly, jednu zlatou medaili má z mistrovství světa. Možná v tom hrály roli i geny, babička z otcovy strany byla spřízněna s Mauricem Richardem, legendou slavných Montreal Canadiens. Rozhovor najdete také v magazínu COACH v úterním vydání deníku Sport.
Carlo, jak jste začínala s hokejem?
„Na dvorku jsem hrála rybníkový hokej, když mi byly čtyři roky, společně se sourozenci. Hrála jsem a vyrůstala s kluky a přirozeně jsem postupovala z úrovně na úroveň, dvakrát do týmu Alberta a zimních olympijských her v Kanadě. Získala jsem hokejové stipendium do Wisconsinu, což bylo fenomenální, a dostala se do národního týmu a jela na olympiádu. Takže z herního hlediska jsem měla opravdu štěstí a za čtvrtstoletí hraní jsem toho hodně zažila.“
Užívala jste si hokeje víc jako hráčka, nebo teď jako trenérka?
„Určitě jako trenérka. Protože mi lépe šediví vlasy. Ale vážně. Hru a hokej doslova miluji. Měla jsem to tak jako hráčka a nyní mě ještě víc naplňuje a odměňuje, když vidím, jak ostatní dosahují svých cílů, a já na tom mám kousíček zásluhy a sedím při tom v první řadě. Je to privilegium. Z toho jsem nadšená každý jednotlivý den. Je to šance, je to dřina. Sama sebe neustále vyzývám, abych si ujasnila, co můj tým potřebuje zítra, co potřebuje ten a ten jedinec. Je v tom neskutečná dynamika, vše se neustále mění a já miluji výzvy tohoto puzzle. Nevzdám se, dokud ho nerozluštíme nebo se nedostaneme, co nejblíž to jde. Výhoda je, že čerpám spoustu energie právě z děvčat, se kterými pracuji.“
Jaká je vaše trenérská filozofie a jak pracujete s týmem?
