- Video se připravuje ...
Když práce pro národní týmy, tak jen v kombinaci s klubovým džobem. To teď Jiří Kalous (57) změnil. Po konci v Kometě přijal nabídku na post sportovního manažera všech mládežnických reprezentací. Na plný úvazek. Motivace? Přiložit ruku k dílu, nastartovat změnu. „Dlouhodobě mě štve kritika českého hokeje. Pociťoval jsem to třeba i v Rusku. Viděl jsem, jak tam náš hokej vnímají, že už nás vůbec neberou jako soupeře. Nebrali nás vážně. Naštvalo mě to,“ říká zkušený trenér, který byl hostem podcastu Zimák webu iSport.cz. Řeč byla o mnoha tématech.
Naplno. A je to fakt naplno?
„Recept, jak se zlepšit, má asi každý stejný, mám ho já, máte ho vy, asi se nebude lišit. Musíte pracovat na tisíc procent a ani to vám výsledek nikdy nezaručí. Dobré je to, že mladí kluci jsou tvárný materiál, chtějí se zlepšovat, makají. Nám se před letním MS do 20 sešel dobrý tým, byť tam tedy nastaly třecí plochy, než se srovnalo vnímání, jak kdo bere určité pojmy. Dám příklad: když my, trenéři, řekneme, že je to naplno, tak podle kluků to naplno bylo. Jenže nakonec zjistili, že to naplno ještě nebylo a rezerv zbývalo poměrně dost. Tohle si muselo sednout, aby každý z týmu šel nadoraz a úplně všechno. Velmi intenzivně jsme pojali tréninky, měli jsme na to i čas při hodně specifickém letním termínu.“
Jeden směr u všech reprezentací
„Mým úkolem je, aby se práce u mládežnických reprezentací ubírala stejným směrem. Hlavním principem je, že když si do dvacítky vytáhneme kluka z osmnáctky, neměl by tápat v tom, co chceme hrát, ať ho neučíme nové věci. Všechno by se mělo prolínat i směrem k áčku. Tahle vize tady byla už samozřejmě i teď, jen nejde lusknout a říct, že takhle to pojede. Filip Pešán nastartoval směr, že se všechno sjednotí, vytvářel se play book. Nechci ale hodnotit to, co bylo. Soustředíme se na to, co je teď a co bude. Na rovinu vám řeknu, že si nemůžeme nalévat šampaňské, že jsme uhráli čtvrté místo na juniorském šampionátu. Víme, že to optimální s naším hokejem není. O výsledky vždycky jde, ale hlavní je, jak jich dosáhnete. A mám dobrý pocit z toho, jak hrála sedmnáctka v Americe, dvacítka na MS i osmnáctka na Hlinkovi a na MS.“
Beton není cíl, bruslení se zlepšuje
„Hra se u mládežnických reprezentací postupně mění do obrazu, který bychom chtěli vidět. Nejde jenom o to, že přivezete výsledek, ale nepřichází formou, že vás soupeř mele 50 minut v pásmu, vám chytá dobře brankář a vy ujedete, nebo proměníte přesilovku. Hokej se začíná převracet k tomu, že začínáme být top týmům vyrovnanými soupeři, začínáme jim stačit. Není to třeba celý zápas, ale vyrovnáváme se bruslařsky, v soubojích, ve vytváření šancí. Rozdíly tam pořád jsou, musíme na nich pracovat, což vezme čas. Jedna věc mě opravdu potěšila, že jsme na velkých akcích se soupeři stíhali bruslit, zmizely zpomalovací fauly. Nechci říkat, že to platí globálně, ale na velkých akcích, které jsem viděl, propad v bruslení znát nebyl. V minulých letech tam rozdíl znát byl velký, cítím, že se kluby opravdu zaměřily na trénink.“
Od 16 let se manko stahuje
„Dřív bylo všechno se světem srovnané do dorostu, do 9. třídy. Ztráceli jsme až pak, lámalo se to někde v 18 letech, jenže se to pak otočilo. Teď probíhají testy, další výzkum a ukazuje se nám, že v dorostu to pořád ještě není optimální, kluci sem nechodí připraveni, jak by připraveni být měli. Ale od U16 výš se zlepšujeme, doháníme hodnoty ze světa. Z toho plyne, že se tréninkový proces zlepšuje, tohle jsme uchopili správně. Všichni se musíme poučit z chyb, které se staly, všichni. Naše filozofie teď u dvacítky na MS byla, že se chceme zlepšovat den po dni, aby všechno gradovalo na turnaji, tam jsme se posouvali dál. Nevyšel zápas s Lotyšskem, ale když si jinak vezmu způsob, jakým jsme hráli s ostatními soupeři, dává nám to naději, že se ubíráme dobrým směrem.“
Tři prohry v Rovaniemi jako zrcadlo
„Hráčů použitelných pro elitní mládežnický hokej máme málo. Samozřejmě výrazně méně než v Kanadě a jinde. Je k tomu ale potřeba přistoupit v širším kontextu. Spousta kluků, kteří ve Finsku byli, patřili do širšího kádru. Nedostali se na šampionát, šanci dostali tady. A potkali se s realitou rychlosti, intenzity a silové vybavenosti. Doteď bohužel neměli možnost tohle všechno poznat a adaptovat se na to. V juniorské extralize nic z toho u nás není, tam ti lepší uhrají v klidu 70 bodů. V Kanadě je konkurence, jede se nadoraz. Naši chlapci musí hrát dospělý hokej, aby pak na dvacítkách stíhali. Jinak nemají šanci, aby se pak dál prosadili. Potřebujete se naučit dělat všechno v rychlosti. Navyknout na to jak tělo, tak mysl. Když se s tím ale nepotkáte, nemáte šanci si uvědomit, že ostatní jsou úplně někde jinde.“
*hned po MS na konci srpna odehrál širší výběr juniorské reprezentace tři utkání na turnaji ve finském Rovaniemi. Postupně prohrál se Švédskem, Finskem a Slovenskem při skóre 8:14.
Řvát a nutit hráče k práci. Ne
„Trénink je tak těžký, jak si ho udělá sám hráč. On sám musí vědět, že do toho dal opravdu maximum, že nevypustil ani procento. Jsem optimista v tom, že kluby se v rámci možností snaží hráčům nabízet nejlepší možné podmínky k tréninku. No, a pak už je to na nich. Dneska přece nebudeme na hráče řvát: Musíš, musíš, musíš! Ne. Je to jejich volba, jejich cesta, jejich kariéra. Jestli ji vůbec nějakou chtějí mít. Pak tu jsou kluci, kteří třeba mají velký talent, ale flákají to. A stejně jim to stačí k tomu, aby v Česku patřili k nejlepším. Proto teď úsilí svazu míří zejména k těm nejmenším. Aby se v nich od útlého věku zapálil oheň, láska ke sportu. Aby sami měli motivaci dělat to na maximum, aby k tomu měli vztah. Aby to nedělali jen proto, že musí.“
Objíždíme kluby. Osobně
„Jeden z absolutně stěžejních úkolů pro mě jako šéftrenéra je nastavit správně komunikaci mezi kluby a reprezentacemi. Být v kontaktu s hráči, ale i jejich trenéry. A to nejen v Česku, ale i v zámoří. Budu objíždět Česko, bavit se s manažery. Komunikace musí být mnohem užší. Před mistrovstvím světa dvacítek jsem objel všechny kluby extraligy. Všude jsem cítil skvělou odezvu. Je to přesně o tom, že tam přijedete osobně. Ne že jenom zavoláte, nebo pošlete hromadný mail. Totéž má v plánu i Kari Jalonen. Chce klubům prezentovat, jakým stylem hrál na mistrovství, jakým stylem trénuje, co při práci používá. Tohle chceme dostat do klubů. Aby všichni věděli, jakým stylem národní týmy hrají. Věřím, že diskuze bude oboustranně otevřená. Snad to může inspirace, v žádném případě ale nikomu nebudeme nakazovat, jak má kdo hrát.“
Rusové nás už nebrali vážně
„Jestli mi Libor Zábranský dohodl flek na svazu, to opravdu nevím. Podle mě to tak nebylo. V Kometě mi normálně v dubnu skončila smlouva, nepotřeboval jsem nic dohadovat. Řešil jsem kromě svazu dost jiných nabídek. S Liborem jsme byli dopředu dohodnutí, že v Kometě skončím. Na stole jsem měl tři nabídky z extraligy. Nebylo to tak, že bych neměl kam jít, tak jsem vzal práci na svazu. Bavíme se otevřeně, jste toho součástí. Dlouhodobě mě strašně štve kritika českého hokeje. A nemluvím jen o médiích. Pociťoval jsem to třeba i v Rusku. Viděl jsem, jak tam náš hokej vnímají, že už nás vůbec neberou jako soupeře. Nebrali nás vážně. Tenkrát mě to šíleně štvalo. Řekl jsem si, že nechci jen kritizovat, ale zkusit něco udělat. Přispět malým dílkem, pomoct tomu. Situace není optimální. Pořád ne. Snad ale budeme stále více konkurenceschopní.“
Související články
Témata:
Česko, reprezentace, mládež, mládežnické výběry, jiří kalous, sport, národní tým, hokej, Sport na Heureka.cz
