Mládenci v národním dresu v Halifaxu pobláznili fanoušky, experty, zkrátka všechny, jimž národní sport není lhostejný. V zemi, jež dala světu hokej, povýšili kredit sledovaného českého odvětví na úroveň, jakou tu dvacet let nikdo nepamatuje. Na koho se obrátíte, poví vám, že sedmapadesátiletý rodák z Ostrova nad Ohří má na erupci nadšení enormní zásluhu. Co je zač?

Pardon, ta otázka není příliš na místě. Vždyť Radim Rulík toho dokázal dost. Litvínov postrčil k historickému titulu v extralize, v roli pravé ruky Jaroslava Holíka byl u zlatého šampionátu dvacítek už v roce 2000, v pozici asistenta pomáhal Vladimíru Růžičkovi roztančit zlatý valčík na mistrovství světa ve Vídni 2005, legendární Ivan Hlinka si ho vybral na štaci do ruského Omsku.

Trénoval v Plzni, v Karlových Varech, zahajoval krátkou pouť popradského Lva v KHL, šel do Košic. S kolegy Miloslavem Hořavou a Pavlem Paterou pozvedl Mladou Boleslav. Prožil řadu velkých úspěchů, možná ještě víc zklamání a podivně probíhajících angažmá.

„Trenér typu pokus – omyl. Ale tím, že práci dělá tak dlouho, tak tou hromadou prožitých zkušeností se dopracoval daleko,“ míní dovednostní kouč Radek Duda, jenž Rulíka zná desítky let i soukromě.

Mezi podivná angažmá svým způsobem můžeme zařadit i pozici stavbyvedoucího v době, kdy musel Rulík opustit Litvínov (2017/18) a následně i Spartu. „Kamarád mi nabídl, abych pro něj pracoval. Má stavební firmu, půl roku jsem dělal stavbyvedoucího a byl nadšený. Změna, posazení do reality života. Musím říct, že mě to bavilo. Člověk získá i určité sebevědomí, že kdyby nebyla trenéřina, dokážu se uživit jinak, což je strašně důležité,“ líčil spokojeně na jaře v rozhovoru pro deník Sport.

S hokejem seknul ve dvaceti letech kvůli