Premiéru, jakou prožili tihle hokejoví bratři společně v dresu české reprezentace, nevymyslíte. Když útočník Ondřej Kovařčík (28) dorážel puk za Harriho Säteriho a rozhodl o výhře 2:1 nad Finskem, stalo se tak po přihrávce od mladšího sourozence Michala. „Asi by nás nenapadlo, že rozhodneme zápas, ale dobře jsme ho odstartovali,“ řekl hrdina národního týmu. Proti Finům Kovařčíkové nastoupili ve čtvrté lajně s Jakubem Flekem, a jak řekl i trenér Radim Rulík, byli jedním z nejlepších útoků v zápase.
Byla gólová akce s bráchou domluvená?
„Ne, on už mi říkal, že jsem měl tolik šancí, že už mi nechtěl ani nahrávat, tak to chtěl vystřelit, naštěstí mě trefil a já to tam potom dorazil.“ (směje se)
Takže snový bratrský debut v reprezentaci?
„Určitě ano. (usmívá se) Asi by nás nenapadlo, že rozhodneme zápas, ale dobře jsme ho odstartovali. Měli jsme hodně šancí, což nám zvedlo sebevědomí a hrálo se nám dobře. Byli jsme pak odměnění za aktivitu.“
Budete tento moment řadit v kariéře hodně vysoko?
„O tom jsem ještě ani nepřemýšlel, ale nejspíš hodně vysoko.“ (usmívá se)
Připsat si s bratrem ve společné premiéře rozhodující body se přeci jen nevidí často. Co to s vámi dělá?
„Rozhodně je to super, ale takové věci se stanou, když nad nimi člověk tolik nepřemýšlí. Nikdo to takhle nemůže naplánovat. Jsem rád, že jsme dali gól, že byl vítězný a vyhráli jsme.“
Řekl byste, že máte s bratrem Michalem přirozenou chemii, nebo ji cítíte i při hře s jiným hráčem?
„Mně vyhovuje styl, jaký on (Michal Kovařčík) hraje. Máme podobný styl, i Kuba Flek k nám výborně zapadl tady tím. Už minulý turnaj jsem hrál s
Lukášem Sedlákem
, což bylo taky super. Hráči v týmu jsou zkrátka extrémně kvalitní a je celkem jedno, s kým hraju.“
Trenér Radim Rulík říkal po zápase, že jste proti Finům byli jeden z nejlepších útoků. Zřejmě potěší chvála od kouče, viďte?
„Každá pochvala je dobrá, ale každý další zápas začíná za stavu 0:0 a my to musíme zase potvrdit. V tom je ten hokej krásný.“
Předpokládám, že jste vzhledem k finskému angažmá tušili, co od soupeře čekat, nebo ne?
„Ano, ten tým je extrémně kvalitní. Je tam ale spoustu Finů, kteří hrají v nejvyšších evropských soutěžích. Je to ještě o stupeň rychlejší než finská liga.“
Soustředil jste se pouze na zápas, nebo jste stihl vnímat také více jak 17 tisíc diváků v O2 areně?
„Jasně. Když třeba zazněla hymna, tak to určitě člověku projede mráz po zádech. Je to super a mě by ani před sezonou nenapadlo, že si můžu zahrát před tak plnou arénou v Česku. Přijela babička, kamarádi tu byli. Měl jsem tu asi dvanáct lidí. Nevěděl jsem, kde sedí, ale možná je to dobře, bych se pak tolik nesoustředil na zápas.“ (usmívá se)
Když jste se po vstřelení rozhodujícího gólu podíval na zaplněné tribuny, říkal jste, že něco podobného, ne-li lepšího, chcete zažít znovu v květnu na mistrovství světa?
„Určitě ano, ale to je ještě strašně daleko. Hokej je prostě nahoru dolů. Jenom doufám, že teď půjde pořád nahoru. Budu dělat maximum pro to, abych dostal šanci. Je to extrémní motivace do dalších pěti měsíců práce.“
