Báječná česká show! Odnesli ji Finové. Rulíkova generálka v Praze před MS
Výhra. Báječná atmosféra. Sedmnáct tisíc fanoušků. Rekord pro kouče Radima Rulíka. Co víc si přát? Národní tým ještě víc nažhavil na fanoušky na domácí šampionát. Protože v zaplněné O2 aréně porazil na úvod Švýcarských her Finsko 2:1 a příště se v tomhle burácejícím chrámu představí právě při domácím mistrovství. „Pochopitelně vnímám, co pro náš národ znamená hokej,“ říkal trenér Rulík, jenž uspěl i ve čtvrtém utkání v řadě.
Že jsme hokejový národ? Pro někoho to může znít jako omšelé klišé. Ale kdo ve čtvrtek zavítal do O2 arény, musel na vlastní kůži cítit, že je to prostě pravda.
„Musím říct, že jsem měl z atmosféry celý zápas husí kůži,“ svěřil se gólman Dominik Pavlát, hlavní hrdina, který zkrotil nebezpečné Finy a na závěr se spoluhráči objížděl vítězné kolečko. V hledišti bylo sedmnáct tisíc nadšených příznivců.
A vytvořili báječnou atmosféru. „Moc lidem děkujeme. Všichni jsme moc rádi, že jsme si takový zápas mohli zahrát,“ vykládal útočník David Tomášek.
I když byl stav dlouho 1:1, rozhodně se bylo na co dívat. Nehrozilo, aby fanoušci v rámci nudy skenovali mobil, aby zjistili, jak se hrají fotbalové poháry. Dění v hale je naplno pohltilo. Na ledě se neustále něco dělo.
Z české hry čišela energie, nadšení, vášeň. Právě to, co hokejoví příznivci postrádali na minulém utrápeném šampionátu.
Několikrát na střídačce spontánně zatleskal i Tomáš Plekanec. Muž, který si minulé domácí mistrovství světa v roce 2015 mohl vychutnat na ledě. Ale dorazil až na samotný konec, takže zažil dvě prohry. A smutek, že neklapnula medaile. Tentokrát viděl jako jeden z asistentů rozjásanou halu.
Lidé v hledišti se bavili i díky nápaditému doprovodnému programu. Moderátoři i nejrůznější soutěže je dokázali dostat do varu. I za to patří potlesk.
Také hokejisté dokázali halu rozproudit. Když útočník Ondřej Kovařčík v 50. minutě po asistenci od bráchy Michala poslal národní tým do vedení 2:1, celá aréna se roztančila. Lidé se vlnili při mexické vlně, byl to rachot. Takový, který hala už dlouho nezažila.
„Bylo to něco jiného než na Spartě. Tentokrát fandila opravdu celá hala,“ okomentoval to i útočník Pavel Kousal, jenž jinak hraje za pražský tým, takže dobře ví, jaké to je nastupovat před spoustou fanoušků. Jenže teď to bylo ještě o level výš.
Češi byli aktivnější, Finy přestříleli 28:21, ale museli dotahovat. Paradoxně v době velkého českého tlaku udeřili, ovšem domácí dokázali odpovědět.
„Nebyl to vůbec jednoduchý zápas. Hlavně po první třetině, kdy jsme měli víc šancí a víc ze hry, ale nepovedla se nám vstřelit branka. Oni nám jednou ujeli a dali gól. Ale myslím, že jsme se drželi konceptu, co jsme chtěli. A jsem hlavně rád, že jsme zápas v domácím prostředí otočili,“ říkal kouč Radim Rulík.
I pro něj osobně to byl pikantní duel. Nikdo jiný z českých trenérů nezačal na střídačce reprezentace čtyřmi výhrami v řadě. Až on.
Sám to moc nechtěl komentovat. „Na rekordy bych to nepočítal. Je to příjemné, ale čeká nás spoustu práce. Z každého utkání se musíme poučit, i když se vyhraje,“ zůstával při zemi kouč, jenž za turbulentních okolností nahradil Kariho Jalonena.
Ale jasně se ukazuje, že to byla oprávněná volba. Teď se mohl na vlastní kůži přesvědčit, co pro český národ znamená hokej. „Já to dobře vnímám. Jsme rádi, že jsme prvním turnajem lidi oslovili a teď nás přišli podpořit v takovém počtu,“ reagoval Rulík.
Až se příště národní tým v pražském chrámu ukáže, bude to ještě větší hukot. To už bude při mistrovství.
