Čechy nerozhodil cimbál, ani letiště. Umí Rulík hokej 60x30? Ne, to hráči
PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Na letiště patří letadla, ne hokej. Nebo aspoň tak by asi vypadal ideální svět českého kouče Radima Rulíka. „Hokej na hřištích s rozměry 60 metrů na 30 neumím,“ vybalil v podcastu Zimák. Česko v Curychu na kluzišti s maximálními rozměry v sobotu ale nastoupit muselo. A výsledek? Pátá výhra v řadě, v prodloužení porazilo Švýcary 3:2. Takže že by kouč i tady hokej uměl nastavit? „Ne, to hráči,“ jen se usmál.
Na prvním turnaji Euro Hockey Tour měl český tým jednu zásadní výhodu. Nikdo moc neznal jeho plán, nebylo se na co chystat. Od teď už soupeři mají materiál, snaží se Rulíkův válec zastavit. Strčit do motoru klacek, rozhodit ho. Nevyšlo to Finsku, ani Švýcarsku. V neděli se zkusí pomstít Švédi za spláchnutí 2:5 ve Växjö.
Pět českých výher v řadě pořád neznamená, že by se měnily nějak světové pořádky. Ale číslo význam má. „Je to hodně o hlavě, o sebevědomí. V týmu je vnitřní klid, dokážeme se do zápasu zase vrátit, i když třeba proti Švýcarsku přišly těžký chvíle. Zase jsme se dokázali nahodit,“ poznamenal třeba David Tomášek.
V Praze si Česko užilo první novou zkušenost. Poprvé čelilo tlaku, že narvaná hala dychtí očekáváním, že si užije velký večírek, ideálně vítězný. Jasně, domácí prostředí nakopne, ale když nemáte sebevědomí, taky vás umí rozložit jak dětskou stavebnici. Misi v O2 aréně proti Finům národní tým zvládl.
Takže Curych? Náskok 2:0 po 40 minutách už určitou hodnotu má. Národní tým o něj ale na švýcarském letišti přišel. Ovšem zastavil soupeřův nápor a znovu vymáčkl výkon nahoru. „Jedině dobře, že takhle těžká zkouška dopadla výborně,“ pochvaloval si Tomášek.
„Švýcary nabudil kontaktní gól, úplně se tam nepovedla rozehrávka jednoho útoku a bylo vyrovnáno. Strašně si ale cením toho, že jsme ten zápas zvládli a nepodlehli jsme prostředí,“ poznamenal Radim Rulík.
Největší šok reprezentace zažila asi před zápasem, kdy si vyslechla hymnu na cimbál. Minimálně zvláštní. „Kolegové koukali,“ smál se Rulík lehkému údivu ve svém štábu. Sám střihne kdejakou pecku na kytaru, ale tohle se mu do žánru úplně netrefilo. Asi nebyl sám. „Je těžký zahrát hymnu na cimbál, ale nemyslím, že by se to úplně hodilo,“ pousmál se.
Klíčové téma kolem jeho hokeje? Dvacítku na posledním MS do dvaceti let přiměl kouč hrát na zámořském hřišti tak, aby došla do finále a tam se rvala s Kanadou o zlato. Netají se tím, že principy ve své hře nechce měnit.
Není to arogance, že soupeře přehlížíte, spíš se jedná o absolutní víru ve vlastní cestu. Stejnou mysl si drží v extralize Václav Varaďa (byť používá jiné prostředky), stejnou drží roky u finské reprezentace trenér Jukka Jalonen. Ať přijde do jeho výběru kdokoliv, hraje jeho tým stejně. Ať na druhé straně stojí kdokoliv, držíte stejný plán. Reagujete pak na vývoj.
A Rulík si věří, že čím užší led, tím lepší prostředí pro jeho styl. Když ho slyšíte, že hokej na obrovském ledě neumí, tak pak výsledek i hra z Curychu haprují. Výhra číslo pět! „To hráči,“ usmál se kouč.
Hned přidal svůj pohled: „Ve Švýcarsku a Švédsku jsou na maximální rozměry trochu víc zvyklí, v Česku a ve Finsku už tolik ne. Je to tady zkrátka velký, abyste uspěli, musíte být zkrátka bruslaři.“
S vývojem hokeje neplatí, že na velkém ledě se nutně koná nuda, kdy dlouho bruslíte a nic moc z toho. Když se třeba zaměříte, jakým stylem hraje švédská Skellefteå, která v minulé sezoně skončila druhá? Vidíte nátlakový hokej, krátké hřiště, hráče blízko u sebe, jsou neustále v pohybu.
Dobré bruslaře má rád i Rulík. Proto tak vynikají třeba Jakub Flek, bratři Kovařčíkové nebo se hned vytáhl i nováček Jakub Rychlovský. „Máme pár hráčů, kteří mají extrémně dobrý pohyb,“ přikývl Rulík. „Hokej na širokém kluzišti se liší hlavně v tom, že rozhodnutí o napadání musí být okamžité. Potřebujete do něj jít, když má hráč blízko k obránci. Jakmile ho má daleko, hrozí propadnutí,“ popisuje hlavní rozdíl.
A on napadat chce. „Nechtěli jsme naši hru měnit ani podle soupeře a ani podle rozměru kluziště. Chtěli jsme se držet hry a systému, který máme nastavený. Ve výsledku myslím, že s tím problém nebyl. Jen jsem cítil, že Švýcaři víc chtěli, byli nabuzení. Ještě v sezoně nevyhráli, hráli doma. Se Švédy se jim to nepovedlo, chtěli to zkusit na nás a myslím, že na ledě nechali všechno,“ vypočítával Rulík. „O to více je výhra 3:2 v prodloužení cenná,“ přidal.
V neděli ve 13:00 zkusí národní tým namalovat šestou vítěznou čárku. Se Švédskem si to rozdá o první místo na turnaji.
