Když naposledy oblékal reprezentační dres, vedl národní mužstvo ještě Kari Jalonen. Nyní se Jan Kovář (33) poprvé představuje v českých barvách pod novým realizačním týmem v čele s Radimem Rulíkem. Hlavního kouče přitom zkušený útočník dobře zná, když pod ním začínal v plzeňské juniorce. Na trenérův dril nezapomněl. „Byl tvrdý, ale férový. Měl jsem štěstí, že chtěl ze mě vymačkat maximum,“ řekl kapitán Zugu po prvním tréninku před Švédskými hrami.
Přesně po roce se vracíte do reprezentace. Zaznamenal jste velké změny v kabině i na ledě?
„Změny určitě jsou. Přišli noví trenéři, ale jako vždycky je to fajn.“
Při předchozích akcích včetně světových šampionátů vás hodně brzdila zranění. Můžete potvrdit, že je nyní po zdravotní stránce všechno v pořádku?
„Snad ano. Mělo by být. Určitě nemládnu, ale cítím se dobře. Doufám, že odehraju dobrý turnaj.“
Chystáte se na první akci pod novým hlavním trenérem. Radima Rulíka ovšem znáte z Plzně. Vybavíte si ještě společné začátky?
„To si teda vybavuju. Měl nás v juniorech a byl na nás tvrdej. Podle mě si to pamatují všichni kluci, kteří tam byli. Na druhou stranu… byl tvrdý, ale férový.“
Máte nějakou konkrétní vzpomínku?
„Mám, ale radši ji říkat nebudu. (směje se) Vzpomínky určitě jsou.“
Každý z vás ušel za tu dobu velký kus cesty. Řekněte ale, připadá vám Rulík pořád stejný, jako když vás zažil jako „prvoročáka“?
(usmívá se) „No je trošku jinej. Měl jsem to štěstí, že tenkrát po mě šel a chtěl ze mě jako z juniora vymačkat maximum. Vážně jsem měl štěstí, že jsem ho potkal. Člověk to vždycky ocení až později.“
Rozhovor pokračuje pod grafikou.
Už jste se stihl pobavit s trenéry, co budou od vás v reprezentaci očekávat?
„Moc ne. Trenéři za mnou vlastně byli ve Švýcarsku, kde jsme se trošku bavili, ale nic konkrétního. Spíš mi jen říkali, co a jak chtějí hrát. Spíš taktický věci.“
Zatímco pod Kari Jalonenem jste zažil spíše defenzivnější hokej, Rulík a spol. vyznávají útočnější a pro diváka atraktivnější styl. Co říkáte na změnu?
„Je to takový víc český, víc naše. Aktivnější hokej je nám asi trošičku bližší a to i pro diváky. Myslím si, že mají radši, když jdete na led vyhrát a nejít neprohrát.“
Dřív jste objížděl takřka každou reprezentační akci, nyní jste měl delší pauzu. Je to v něčem jiné?
„Myslím si, že obojí má své plusy a minusy. Samozřejmě jsem byl zvyklejší jezdit víc na turnaje. Přeci jen hrál jsem v KHL a byl jsem rád, že jsem odtamtud mohl na chvíli vypadnout a změnit prostředí. Nyní jsem blíž, ale pořád je to stejný. Je dobré změnit prostředí, trochu si odpočinout od vzduchu tam (ligy) a nasát novou atmosféru. Je to dobrý, rád jezdím.“
Byť se v reprezentační kabině mnoho změnilo, například Tomáš Plekanec jako bývalý spoluhráč vás nyní učí buly, zůstává atmosféra stejná?
(přemýšlí s úsměvem) „Když už tady jsou kluci, se kterými jste hráli, tak to začíná být těžší. (směje se) Znám možná spíš je než některé spoluhráče, ale ne… je to dobrý. Když má člověk dobrý vztah s trenéry a lidmi okolo, je to příjemnější.“
Když vidíte bratry Kovařčíky v českém dresu, nemrzí, že nedostal ještě šanci bratr Jakub?
„Už je to dlouho, co nejezdí. Jinak bych samozřejmě chtěl být s bráchou, to si nebudeme nic namlouvat. Bylo by to skvělý, ale bohužel. V neděli jsme se alespoň stihli potkat.“
Patříte mezi hráče, kteří si domácí mistrovství světa už zahráli. Předpokládám, že máte chuť si před zaplněnou O2 arenou zahrát znovu, viďte?
„Samozřejmě všichni, co jsou tady, tak by na turnaji chtěli být. Měl jsem štěstí, že jsem si to užil už roce 2015 a vím… Když se tenkrát všichni ptali, co to je Praha, tak jsem to moc nechápal, ale pochopil jsem to až během či zpětně po turnaji. Je to lákadlo, samozřejmě.“
Myslíte si, že bude boj o nominaci lehčí nebo naopak těžší než před devíti lety?
„Nevím, vůbec. Nechci odhadovat, sami víte, jak to je. Záleží i na tom, kolik hráčů bude schopno přijet z Ameriky. Já se musím soustředit na to, abych udělal dobrý turnaj, dojem a řekl si o šanci. Nic jiného nepřipadá v úvahu.“
