V extralize má jeden start, v druhé nejvyšší soutěži dva. A přesto junior David Varvařovský (20) naskočil do reprezentačního tréninku pod taktovkou Radima Rulíka. Za bleskovou a zcela unikátní akcí stál pozdní příjezd narychlo povolaného útočníka Radana Lence, vytáhlý náhradník ale nezklamal. „Jáchym Kondelík mi říkal, že by nic nepoznal,“ potěšilo mladého obra.
Kdy vám trenéři o svém záměru pověděli?
„Dozvěděl jsem se o něm před tréninkem, kolem jedné hodiny odpolední. Měli jsme mít volno, prospal jsem se a vstával až kolem oběda. Najednou jsem se podíval na telefon, kde jsem měl zmeškané hovory od trenéra naší juniorky.“
Takže jste hned volal zpátky?
„Ano. Říkal mi, že se mu ozvali pan Kalous a Rulík, protože potřebují, abych zaskočil za Radana Lence, kterému uletělo letadlo z Belgie. Byl jsem v šoku.“
Jak jste reagoval?
„Potvrdil jsem, že si určitě rád zatrénovat půjdu. Taková možnost se každý den nenaskytne. Šlo o to, že kluci z A-týmu Varů si užívali volna, byl jsem jeden z mála na telefonu a po ruce.“
Co říkáte na prožitou zkušenost?
„Super! Konfrontoval jsem se s nejlepšími hráči v republice, moc jsem si to užil. Na konci mi Jáchym Kondelík říkal, že by ani nepoznal, že do týmu nepatřím. Proběhly i lehké vtípky. Nějaká nervozita ve mně byla, ale postupně opadla.“
Jde o velký impulz do dalšího průběhu kariéry?
„Určitě. Mluvil jsem i s panem Rulíkem, dodal mi snahu do práce. Pan Kalous mi zase říkal, jak mám na sobě makat, že na mě s trenérem Paterou koukají. Když přijde možnost, tak abych byl na ni připravený.“
Není to ovšem tak dávno, co jste měl myšlenky na ukončení hokejové dráhy. Teď jste trénoval s reprezentanty, mistry světa.
„Je to sci-fi. Čtyři roky zpátky jsem chtěl jít do Chebu a končit s hokejem. Najednou jsem na tréninku repre… Všímal jsem si hlavně, jak kluci všechno dělají rychleji, jak se rozhodují.“
Se svými 195 centimetry jste měl ostatně dobrý výhled, že?
„Bylo vtipné, že jsem chytil zrovna útok s Kodýtkem (168 cm) a Flekem (173). Kubu vůbec nešlo stíhat, ta rychlost je neskutečná.“
